Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsem poslední kdo zbyl
Nebo jsem zrádce

Mnoho slov sváže chvíle ticha
Chtěl bych ručičku přetáhnout
Ostrý jazyk na to dost
Však není, co by hnalo jej vpřed
Snad touha ničit a drtit jedině
Drtit mezi prsty ptačí kostry
A  chlemtat krev z  jezů tepen
To bych rád
Ale ještě se raději budu držet stébla
Ó, opravdu
Poslední stéblo, kdo by věřil

Mnoho nocí ti táhlo na záda
Mnoho si se krčil v  koutě postele
Hleděl na neviné vřelé tělo
Spící ztělesnění budoucna

Poprvé pozvedni Pěst
Nebo počkej až dopadne popel
Z  tvých ran co hojí dcery moře