20.11.07 | Nemaka, @, další tvorba | 1700 x | vypínač
Jsem loďka děravá
na dně mrtvého moře,
kdo naposled zamává,
čeká ho jenom hoře.
Jsem rozbořený most
nad vyschlým říčním korytem,
jsem vybělená kost
na dně vodou rozrytém.
Jitra mě mučí,
noci mě děsí,
z mých zvadlých prsů
pijí noční běsi.
K propasti zoufalství
snášejí se z výšky
ty dětské smrtky
s vodnatými bříšky.
Jen se přitulte, mí malincí,
a zsinalými rtíky upírů
sajte mou bolest, moji andílci
s černými křídly netopýrů.
A skřehotejte tiše na měsíc
své věčné NEVER MORE
- už nikdy víc!
Nad vyschlou solnou plání
starý strom se sklání,
smečka vlků číhá ve stínu.
Už v dálce někdo úpí,
už krouží hejno supí
a smrt už připravuje hostinu.
naděje horor bolest * horror humor smutek osud sen zima vzpomínka momentka láska vztahy voľný verš město sobota smrt ... zoufalství beznaděj x zklamání jen tak marnost deprese mládí temnota hrůza haiku svoboda touha přetvářka příroda vyznání erotika podzim samota cesta čas aa les nenávist srdce sex život povídka poezie pocity vztah fantasy pocit antilistí realita tma krev .. žena emoce noc . strach
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866