Nokturno.net / tvorba / dílko

Nad industriální něhou,
večere, copak to nevidíš?
Krvavé slunce se choulí za obzor,
člověče, copak to nevidíš?

S vědomím blažené útěšnosti
a se vším tím patosem
kolem nás posetým.
Volám a vzývám:
Molochu, copak to všechno nevidíš?

Obludnost moderní doby,
kdy kdejaký floutek
si květinu utrhne,
kdy záhony neonů
obměkčí srdce tvé,
kdy zástupy výfuků
nadechnou tě k prasknutí.

Copak to nikdo nevidí?


(Pod tlakem maturitního stresu mi v myšlenkách vytanulo toto...)