24.09.08 | Charlie Monroe, @, další tvorba | 2164 x | vypínač
Tak sladký úsměv,
leč jedovatý jest,
jak sirény zpěv,
pro srdce pěst.
Držím jej před sebou
a sleduji tlukot,
slzy v krvi tonou,
řev v jekot mění.
Žasnu nad tou mýtinou,
cos ve mně vykácela;
že já Tě kdy nazval bylinou;
moje duše vyhořela.
. srdce haiku horror marnost fantasy emoce naděje krev * sen sex momentka deprese pocit přetvářka noc podzim osud pocity vyznání erotika vztahy humor ... les temnota město smutek nenávist svoboda antilistí cesta sobota čas bolest vzpomínka jen tak zima poezie realita zklamání příroda .. touha voľný verš život žena mládí vztah hrůza aa samota zoufalství x horor povídka tma smrt strach láska beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867