Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak sladký úsměv,
leč jedovatý jest,
jak sirény zpěv,
pro srdce pěst.

Držím jej před sebou
a sleduji tlukot,
slzy v krvi tonou,
řev v jekot mění.

Žasnu nad tou mýtinou,
cos ve mně vykácela;
že já Tě kdy nazval bylinou;
moje duše vyhořela.