Nokturno.net / tvorba / dílko

Tělo po kolena ve vzduchu, nohy Ti svírá rak,
tam kdesi pod hladinou řeky, kam dvakrát nevkročíš
(a možná ani jednou).

Máváš mi rukama,
ale možná jen chytáš stabilitu, co utekla Ti
v proudu řeky, kam dvakrát nevkročíš (a ve které jsem už byl).
Mácháš mi rukama.

Máš nohy ve vodě, sevřené klepetem račím.
Ten rak je hrdina.
Zná jenom lýtka Tvá a to mu stačí, by držel Tě
nohama na zemi, na dně.

Ladně bys vznesla se, kdyby Tě pustil?
Jen vzhůru k mračnům bezmračným v nepředstavitelné výši,
co vždycky všechno vědí,
vidí, žízeň světa tiší.
"Pšššt," říkají jí.

Možná bys ale byla papírovým drakem se stužkou zelenou,
co na konci jí (mu) dítě chybí.

Požehnaný korýš.