Nokturno.net / tvorba / dílko

Bolelo jí to, když do ní vnikal poprvé.
Byla bezbraná. Oči široce rozevřený. Zrychlený dech. Hrůza i vzrušení. Roztahovala nohy, ruky se snažily nahmatat cokoliv, čeho by se mohly pevně přidržet. Nic, jenom jarní tráva a vzhůru miliardy hvězd. Lesní temnota pohltila zvířecí řeč: ječení a vzlykání.
Cítila jeho sílu. Byla strašná, děsivá, démonická.
Fascinovala ji.
Pokaždé když proniknul o něco hlouběji, cítila, jak její tělo automaticky odpovídá. Chvěje se. Přívaly energie. Znovu. A zase. Ještě.
Uvolnění.
Vytáhnutí.
Zasunutí.
Bez přestání.
Vědomí ji pomalu opouštělo. Všiml jsi toho.
Vytáhnutí.
Zasunutí.
Chvíli se díval na svoje dílo.
Přirazil. Ostří rozdrtilo srdce.
Znetvořené tělo nechal ležet jen tak.