Nokturno.net / tvorba / dílko

Se zatajeným pocitem nejistoty křídla holubů vynášejí páry bot - každou botu jiného druhu -svázané tkaničkami. Vyčítavé pohledy kostek dláždění dávají znát značnému napětí v onom pouličním kondenzátoru.
Za nejedním oknem se před všudypřítomnou rukou zákona seberealizace skrývá osoba blaženého popření své existence. Její vědomí je zcela zklidněno pětistým přebráním - krystal po krystalku a spolykáním malinké kupky krupičného cukru. Ona pyramida vystavěna šestinohou usilovností zcela nic nevytvářet svým rozměrovým srovnáním s příbuznými v Gíze odráží momentální tvůrčí možnosti sledovaného jedince. Obvyklé období nastěhování takové hemživé kolonie nastává po sklizni plodů osobních latencí. Často se můžeme setkat s daným zbožím v nákupních odděleních představ pod názvem ,,co vše lze dokázat,, . A jedinec by jistě vše dokázal, kdyby zrovna nezvítězil nad vlastní vůlí a napjatá politická situace mezi roletami jeho okna nevyžadovala taktní neutralitu. Ostatní spolubydlící: tužka, papír, občasně skvótující hudební nástroj, špinavé nádobí uraženě čelí příchozí invazi dotěrných tvorečků s odvahou sobě vlastní. Ta se projevuje nenápadným trucováním v polootevřeném propadlišti dějin.
Jediným morálním vítězem této zcény zůstává kávový lógr v hrníčku. Po únavné plejádě několikanásobného věštění z minulosti se momentálně věnuje svému poklidnému zasychání jak jinak než na dně. Přeci je to jen pán ve vyšším věku, považme 10 dní je úctyhodný věk zasloužilého lógrového kmeta. Jednoho až zaráží, co vše se dočte v pamětech tohoto lógru. Tedy dočetl by se, kdyby lógr měl ruce a uměl psát a vlastně nebyl plný tak typické místní pasivity. Každopádně od pohledu se jistě dá přinejmenším odhadnou několik významných milníku života tohoto lógru.
První sexuální zážitek: Pohlavní zneužití jakýmisi slanými kapkami pokojové teploty. Kde byli cukr a horká voda - obvyklí partneři z vesmíru souvisejících receptur, když lógr volal o pomoc? To už se dá jen těžko zjistit. Motiv zločinu lze hledat v souvislosti s poklesem populace slzočichů - prostěradla flekatého, vrborameny naivní, kapesníku nehmotného. Po několika nevydařených pokusech o umělé vynucení se stali ohroženými a zcela plachými druhy na pokraji vyhýbnutí.
Ztráta přítele: Vinnou je nesouvisle zařazená dlouhohrající gramofonová deska. Ta přes svou očividnou roztříštěnost stále nacházela způsob jak věčně zaseklá na jedné ohrané písni, přivádět logr i hrníček k šílenství. Hrnek si nakonec ve své prozíravosti ulomil ucho. Svou van Goghovskou variací pasivní rezistence odsoudil logr samotný o možnost se alespoň sounáležitým povzdechem podělit s přítelem o prožívané útrapy.
Vážné citové zklamání: Nastalo ve chvílích, kdy taneční partnerka a životní láska lžička obdržela významný post věšteckého pomocníka. Zcela uchvácena svým novým posláním a projevy extrémistického kariérismu ztratila k lógru jakoukoli citovou vazbu. Stal se pouze nuceně tolerovanou společností ve spirálách bezohledného tance. Zneužívaným nástrojem k cizímu úspěchu. Z citového utrpení lógr vysvobodil vášnivý románek lžičky s jazykem jejího majitele. Během včerejší obzvlášť rušné noci získala povolení vypadnou z bezvládného obětí a ještě pravděpodobně nyní zasněně chytá prach za gaučem. Je odpoledne a lógr si může neomezeně vychutnávat zasloužený klid.
Jistě, mohli bychom nyní dál pitvat lógr a nahlížet do jeho osudů celé hodiny s jistotou, že by samy o sobě vydaly na několikasetdílnou telenovelu. Ovšem náš obraz zabírá více než tento jediný detail. Lépe řečeno, ústředním motivem je jiný sledovaný jedinec. Nehledě na to, že už tak jedincem opomíjené tvůrčí propriety bychom vlastním přičiněním mohli nechat upadnout do ještě hlubší letargické jámy. Ustupme tedy opět několik kroků zpět a rozprostřeme svůj pohled z větší dálky.
Vše nasvědčuje, že jsme zavadili o průběh každodenního nedělního odpoledne. I tato neděle, stejně jako včerejší i zítřejší pro objekt začala pravidelnou krátkou ranní rozcvičkou v podobě oční provokace pokojové zdi. Trvání cviku zpravidla o délce dvou hodin plynule přenáší sledovaného jedince přes útrapy pozdního dopoledne a potřebu posnídat vypařenou vodu a delikatesy uleželé v tajné spíži zhruba deset centimetrů pod horizontálou jeho očí.
Dnes jedinec zařadil mimořádně do svého programu souboj své sbírky čpící živočišnosti s proudem umělého domácího deště. Vyjímečný děj připomínající spíše náboženské vytržení se odehrává v chrámu klaustrofobie lidově označovaném též koupelna. Jako artefakty rituální sebevraždy tělesné přirozenosti slouží dnes již tvarově více historická reminiscence snižovače povrchového napětí vodných roztoků. Občasně je užíváno i plastové nádobý s nápisem š…ón. Ta, momentálně zůstává však spíše bez zájmu a pozornosti o okolní dění pohroužena ve svou vlastní totální vyprázdněnost.
Oblečení se jen nerado vzdává téměř symbiotického svazku s tělem. Složeno v post-kubistické útvary značně nuceně plní roli turistického ukazatele. Ukazatele lákajícího nás, náhodně nenáhodné pozorovatele, ke exkluzivnímu sledování náboženského obřadu.
Naše vševidoucí náhledy lehce otupuje rázné zavření koupelnových dveří. Vzhledem k absenci dalších typických tvorů příbuzných svou podstatou sledovanému jedinci se nabízí otázka proč. Byly naše lepkavé pohledy zaznamenány? Patrně nikoliv. Bloudíme očima, přebíráme možné kandidáty na odpověď.
Je možné, že se nahé tělo pouze snaží uniknout na pár okamžiků rozpustilému reji v prostorách opuštěné obývací místnosti. Na košťatech spletených ze spirálek cigaretového dýmu se tam všetečně prohánějí slovíčka a myšlenky. V podobenství čarodějnického sletu doslova způsobují pulzování místního ovzduší. Marně však hledají místo přistání. Místo k uspokojení svých zběsilých choutek. Alegorický antikrist se právě pokouší za zavřenými dveřmi uschovat v obrovské mýdlové bublině. Odvěký a pochopitelně marný pokus, jak se stát zcela neviditelným.
Panický sabat se tak pomalu a jistě proměňuje v anihilaci vyřčených a nevyřčených. Z každého procesu je vyzářen jeden úpadkon. Zcela nehmotná částice se zcela hmotnými následky.
Dílo zkázy završuje zákeřně číhající inkvizitor v podobě jedincem tajně pootevřeného okna. Léčka nastražená ještě před odchodem do koupelny. Dnešní defenestrace, chcete-li sabotáž sabatu, je finálním krokem k totálnímu zavedení absolutní neděle.
Obvykle si jedinec totiž vystačoval s ochranným bunkrem vlastní ignorace. Neustálé nálety a sebevražedné útoky pilotů košťat ovšem vedly k potřebě ofenzivního jednání. Navzdory všeobjímající netečnosti se poslední přeživší pozůstatek snahy klikatou cestou vyvinul v revoluční vyhlazování tvůrčího ducha. V dřívějších dobách se totiž alespoň některým účastníkům obdobných sabatů dostalo milosti a byli svázáni uměleckým řádem na zmuchlaných papírech. V těchto chvílích již všichni vybuchují či zacházejí za obzorem okna beze stopy.