Nokturno.net / tvorba / diskuze

Otevírám oči...
Když mé smysly splynou s tichem,
opojím se sladkým hříchem:
Na nártech mi vzkvete růže,
co prorostlá je do tvé kůže.

Políbím oblohu...
Pilníkem přeřežu růžovou peň,
abych se mohla podívat ven
a obléknout si kůži podle počasí.
Pak si tvou nevinnost posadím za řasy.

Čistá pleť červánků pohladí oblohu,
mokrý svět lastury skryje se do rohu,
kde čekám já na přízeň svitu,
bych požehnala koloritu.

Spirála rosy vine se okolo břečťanů,
toť slzy andělů, kterých se zastanu.
Do dlaní posbírám veškerou odvahu
a vykročím levou - pro svoji povahu.