Překrásná krajina a modré nebe, čaroděj za učně vybral si tebe.
Staletí plynula, měnila krále, však duše zkažená byla tu stále. Na hradě
Prokletém v temnotě žila, lidem krev po nocích hladově pila.
Temná je krajina, temné je nebe a z této temnoty hrůzou tě zebe.
Oči tvé plné jsou smrtelné hrůzy, v mžiku tě opouští všechny tvé múzy.
Ztrácíš se v temnotě prokletých lesů,
Však já ti naději na bedrech nesu.
Nesu ti naději, nesu ti pokání, smrt je tvá naděje, smrt je tvé poznání.
› Online 27
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?