Nokturno.net / tvorba / diskuze

Milý Ondro, kdyby tak každý uvažoval, tak by na světě nikdy nic nebylo. Jsou myšlenky , přání, tužby a zkušenosti, které jsou nové. Kolik schemat už z minulosti neplatí a přeci se je lidé drží, protože nechtějjí si přiznat, že nemohou svůj život držet ve starých zaběhlých kolejích. A proto jsou nešťastní. Takže vzhůru do toho a s odvahou.

re: čtenář Irena: Krásný sen, zanechat po sobě sbírku top milostné poezie... mám podobné tužby a sny.. Jen je problém a fakt, na který jsem si bohužel již stačil zvyknout: Dnes píše básně hodně lidí a většina z nich jsou daleko lepší než já, takže nemám sebemenší šanci na to, abych třeba někdy mohl listovat ve své sbírce.... A vydavatelé neradi sázejí na nové koně, radši staré zaručující úspěch... Ale naděje je pro básníky a zuby nehty se jí držím. Nicméně Tvé básně jsou hezké a třeba máš šanci a jednou si budu moci listovat alespoň v té Tvé.... Zdar a sílu

Ahoj Ondro, děkuji ti za příznivou kritiku k mé básni. Je pravda, že jsem milující člověk a že chci psát milostnou lyriku a možná i tím sama pochopit všechny ty podoby lásky mezi mužem a ženou, které člověk potkává v životě a v jakémkoliv věku. Ráda o tom píši a přemýšlím a ráda ladím svou mysl právě tím směrem, protože je to povznášející, harmonizující a krásné pro duši i srdce. Děkuji ti, že se mnou souhlasíš, těžko snáším, jak se na serverech bojuje proti milostné poezii. A jestli bych chtěla jednou zanechat po sobě nějakou památku, nechť je top sbírka krásných milostných básní, které osvěží a povznese srdce smutných nebo nešťastně milujících lidí.

Hmm... Jen tak na okraj: Porblém mlčení není čistě problém mužů a chlapců. Je to problém jedinců, ne jedné strany. Vlastně to ani není problém, protože pokud chcete člověka milovat, milujete ho takového, jaký je. K milostné poezii jako tématu: Ano, častým používáním se ze všeho stávají fráze. Ale proč se těmto tématům vyhýbat a koukat na ně s výsměchem. Když nepočítám starověké ódy atd., nebyla náhodou středověká dvorská lyrika obdobím největšího rozvoje poezie?... Osobně nedokážu napsat něco, co zrovna necítím. Vždy se mi do básně dostane momentální stav či nálada a když je člověk zamilovaný, je to jasné... Od toho se nelze odprostit. Proč se vyhýbat něčemu tak krásnému? Já osobně čtu milostnou poezii rád, jelikož jsem takový romantický idealista a sedí mi to... Ale každý jsme jiný.K básni: Líbí se mi. Ten pocit sakra dobře znám a krásně si ho vystihla....

Neř¨íkám to vždy, ale myslím, že tady byl právě vytvořen kompromis. Máte podle mě všichni pravdu, a když by se to vše ucelilo a ještě něco málo přidalo, vznikl by ten dokonalý kompromis. Omlouvám se, že nemluvil jsem právě o básni.

re: čtenář Irena: Je to zajímavý postřeh a bohužel pravdivý. Tam, kde dámy chtějí slyšet "broučku zbožňuju tě", tam pánové raději významně mlčí a čekají od dam značnou míru empatie. Z "miluju tě" se přeci tolikým opakováním může stát jen "zajdu se psem" nebo "skoč pro pivo", na druhou stranu, když se moc mlčí, slečny se bouří. Asi je třeba hledat kompromisy...
K básni - já osobně milostnému obnažování skrz poezii neholduji. Podobně jako MH milostnou lyriku neodsuzuji, ale kladu na ni zvýšené nároky.

re: čtenář Irena: ačkoli tedy nemluví ze mne bolest po zbloudilé ráně, chci říci, že ať se snažím jakkoli v e svém přízpěvku nemohu nalézt jediného stínu pochybnosti o existenci a následném vyjadřování citů. Mmt. milostnou poesii mám rád. Mám za to, že je mnohdy nejtežší-chce li člověk vyjádřit city tak aby to bylo prostřednictvím básně o jiné osobě -místo toho aby sebestředně mluvil o sobě, když jiným píše....Samozřejmě to je jen jedna z možností)..sám se o to snažím taky psát , ale většinou to míří přímo k lidem jimž určeno jest-na Nokturno to dávám zřídka kdy-popravdě tady tato oblast je zřejmě jediná , kde se mi špatně emphaticky předstírá , takže musím psát -chci-li o tom co skutečně bylo či je.... a ačkoli s ním nejsem za jedno musím se zastat Kostěje-pokud si dobře pamatuji on nezavrhl projev citů-jen by se rád chtěl vyhnout frázovitosti. Na druhou stranu, kdo je opravdu tak steerilní, že je alespoň občas nechce slyšet....mám nápad- prostě otevřeme na toto téma fórum. No a jinak co mne se týče v přízpěvku-prostě zapracovala obrazytvornost a hned jsem si představil dvě osoby na březích zamrzlé řeky-ačkoli jde jen o jakousi epithetu

Milí muži a chlapci, téměř unisono se stavíte proti milostným veršům a pocitům. Ale věřte, že snad neexistuje žena, která by od vás nechtěla slyšet, že je vámi milována a nebo nechtěla svou lásku k Vám vyslovit. Váš strach a stud před láskou je podivuhodný. A tak se často míjí cesty mužů a žen a tak z nadějných počátků se ztrácí to nejdůležitější, a to je ryzí, poznaný a trvalý cit. Protože na soužití bezeslov, bez sdílený pocitů a možnosti si o nich vyprávět , není žádná žena , nebo málokterá založená. Na Vaše mlčení nebo slova ... však víš, už jsem ti to říkal... atd., je odpovědí mlčení a odchod ze vztahu, místo krásného a čistého vzájemného odevzdání. A spousta zlomených srdcí. Proč ?

ačkoli to je tak trochu mio mísu-nelze snad snadněji řeku přejíti po ledě, než-li roztaje...?

re: Eve: já si myslím, že tu pravou jsem již najít mohl a že jsem ji již nalezl. Jen je můj názor,že " Téma láska je prostě děvka, kterou již básníci před náma i po nás využívali, zneužívali a využívat a zneužívat budou, a jen málokdy se setkáme s něčím novým, s něčím neodrbaným. Ano, i já mám své vzory a kopíruji či snažím se spíš přiblížit těmto vzorům, ale nejsou to zas tak silná slova jako je právě " láska" .Tu podle mě může někdo zneužít jen, když dokáže vytvořit něco ojedinělého a nově vyjádřit a popsat tento jev tak vlastní lidem. Já osobně to samotné slovo jako je "milovat,láska aj. mu podobné" nerad používám, protože by mohla ztratit svůj význam a stala by se jen odrbanýma frázema, které používáme každodenně. Závěr: Jsem zaměřen proti většině milostných témat, a proto je krytizuji spíš s výsměchem, přesto se naleznou semtam nějké vyjímky jako byly "Dlaně pné malin" (pokud jsem ji pochopil špatně, opravte mě prosím)

re: čtenář Kostěj Bílý Nesmrtelný: Třeba až potkáš tu pravou (jestli si ji teda už nepotkal), změníš názor.. Mě osobně se to líbí - je vidět, že to psal někdo, kdo v lásce už pár karambolů zažil.

Ach, jak Romeo bodl si dýku do srdce svého, tak Julie překrytá tmou se otrávila. A pak až byli spolu navěky ve tmě. (omlouvám se předem autorovi za svou poznámku, pokud se ho nějak dotkne, můj názor na díla podobného typu se prostě nezmění)

Nádherná! Prekvapila si ma tou témou, ale určite nie krásou toho dielka...