Nokturno.net / tvorba / diskuze

Srdce mi rozežírá podivný virus,
nohy si rozebírají mravenci.
A já jen přicházím a odcházím ze svého těla,
s myšlenkou, že jinde je snad líp.
Vítr fouká, ohýbá stromy a ohýbá i řasy,
řasy přes které mi slzami odtéká zbytek mé duše.
Cítím tu nekonečnou volnost, vlnícího se moře,
tu nekonečnost noční oblohy,
hebkost lesního mechu,
lesk hladin rybníků,
a umělost igelitu dusícího mé plíce.
A ptám se – vrátit se zpět?
Ano již přicházím !
Je však ještě kam?