Nokturno.net / tvorba / diskuze

Hráč na dřevěné nástroje slepené z duší stromů,
v prstech svírá dlouhověký plod země vypučený
do krásy korun proplněných zvuky zpěvných ptáků.

V nočním klubu hraje svoji skladbu při svíčkách
na dlaních posluchačů svítící své city do očí protějšků,
krásnými tóny posílá myšlenky návštěvníků do neznáma.

Skladbu provoněnou dávným rytmem v nové podobě
doprovází příběhem černých rodin v těžkých dobách
vyprávěným hlasem zastřeným nepochopitelností osudu.

Hráč na zlatý zvon ukovaný z potu vsáklého do vyprahlé rudy
protrubuje melancholickou náladou do snů osamělých duší
věrným svému hlasu jiterních nadějí dosud neprobuzených.

Harmonii hudebníků přeruší ranní svítání nového shonu,
však k večeru se tu opět sejdou se známou skladbou
a radost ze smutného hraní se opět roznese večerním klidem.