Nokturno.net / tvorba / diskuze

krásně vyjádřené pocity mladé ženy, díky

re: [9] maria: A zrovna ten příběh od sojky byl fakt dobrý…. (mohlas vyhrát jízdní kolo )

teda…. nechce sa mi tu citat tie vase siahodlhe komentare.. mne sa ta vec vecicka velmi paci, klobuk dole

re: [7] zoe: zkus arteterapeutickou metodu – jmenuje se bůžek Backu Curae. Backu Curae je japonský požírač zlých snů. Každý si ho představuje podle sebe. Váže se k němu příběh malého chlapce, kterému se zdály zlé sny – do nich vždy vplul ohromný drak chrlící oheň a řvoucí na něj : „jsi malý hnusný zbytečný kluk, nikdo tě nemá rád a já tě sním“ to se opakovalo každou noc. Chlapec se bál usnout, byl unavený a sny se zhoršovaly. Rodiče mu chtěli pomoct a tak ho vzali do hor za bůžkem Backu Curae. Otevřeli dveře prostého, ale obrovského domu. Do velkých dřevěných dveří musel vstoupit chlapec sám. Tam se před ním zjevil bůžek a řekl mu: „Vše o tobě vím a pomůžu ti. Na papír napiš čeho se bojíš, zmačkej a vhoď do mé tlamy. Věř mi, klidně pak odejďi, a běž spát“ Chlapec tak učinil. Doma ulehl ke spánku plný očekávání. Zdál se mu hezký sen. S rodinou v něm seděl venku pod stromy a popíjeli čaj, byl krásný slunečný den. Najednou se však zamračilo a z mraků opět vylétl drak, chrlil oheň a volal na chlapce „ Nikdo tě nemá rád, jsi škaredý, líný, neposlušný, zbabělý, a proto tě sním“ a už otvíral tlamu. V tom se objevil bůžek Backu Curae za zády chlapce a pošeptal mu do ucha „Ničeho se neboj, stojím za tebou. Tas meč a skol toho draka, to musíš zvládnout sám“. Podal chlapci meč a ten se hrozivě na draka podíval a bojoval. Drak se vypařil, meč taky i Backu Curae. Sen dál pokračoval, stejně pěkně, jako začal. A od té doby se již chlapec nebál usnout a do postýlky se těšil. Z modelovací hmoty, nebo keramiky si vytvoř bůžka Backu Curae, tak, jak si ho představuješ,pověs si ho nad postel, nebo postav vedle postele. Když mu budeš věřit, podpoří tě. Pokud nepomůže bůžek, tak zlému snu vtiskni reálnou podobu – namaluj, popiš někomu, vymodeluj – tím ho zbavíš jeho největší zbraně – tajemnosti.

re: [6] Kostěj Bílý: děkuji, pochopils

moje „basně“ nejsou basne, jsou to jen snahy, vypsat se z nejakeho pocitu. Nehraju si na velkeho poetu. Tenhle pocit byl strach a opravdu jsem potřebovala, aby se mi někdo podíval pod postel a zkontroloval, jestli tam neni strašidlo. Ta veta: pribehy obycejneho silenstvi… je tam proto, ze mi ten pocit pripada absurdni. Chtela jsem tim v podstate ten pocit zaplasit. a opravdu mi to nepripada vtipne. Spis divne. Prece jen je mi dvacet a strasidla pod posteli bych mit nemela.

Báseň o knížce se skřítky, nekonečné příběhy s koncem v nás a o dveřích otevírajících se do světel lamp večerních. Příběh by měl už skončit a začít svůj vlastní a ne jen knižní. Tak dobrou noc. „V noci někdy chodí strach a srdce náhle dělá: Buch, buchy. Nebojte já spím na dosah, když mě zavoláte zbiju zlé duchy. Zítra je taky den. Slunce mi to dneska slíbilo…. “( Nohavica , Český Těšín 1995)

mi se tam nehodí to „Příběhy obyčejného šílenství.“, jináč

re: [2] zoe: vtipné, ale co se týká básně: „no, nevim – přesně“

film.. cekal sem vic.. A basen? Pro me dlouha a lacina, „přítelkyně iluzí“ = lampy apod. A propos – ty pribehy silenstvi sou uz davno probuzeny..

Jsem tím teda spíš chtěla vyjádřit tohle

Typická podzimní deprese ;) Vice tmy, je šero, to holt působí na lidskou psychiku. V tomhle úplně vidím svou matku :D