Nokturno.net / tvorba / diskuze

re: [25] čtenář Kostěj Bílý: rozhodně jsem nechtěl říct, že smilstvo je problém terminologie – naopak, mluvím právě o tom, že by nemělo záviset na vymezení smyslu slova, ale ke správnému vztahu ke skutečnosti, ať už ji slovem označíme jakkoli…

re: [27] čtenář Kostěj:

To by právě byla otázka. Já si nejsem stoprocentně jistý co, ale příroda by asi zvítězila, i když kdo ví. Možná bych jako nejslabšího překecal toho invalidu, aby mi pomohl zabít a sníst ty modelky a pak bych snědl i ho. Nebo bych sral na politiku a šel sklízet pole…

re: [25] čtenář Kostěj Bílý: hm, dukaz netreba. Bojime se hlavne odsouzeni spolecnosti a tech, co mame radi. Zkus si ale predstavit: si na opustenym ostrove a tam mimo tebe 2 modelky a jeden invalida. Co se asi stane?

re: [23] Francis Black: Myslím, že bys většinu věcí ani bez té policie neudělal, protože ti to moc dlouho vbíjeli do hlavy. ale je to bohužel teorie, u které nejde udělat zkouška, abychom si to ověřili, takže nakonec budem do nekonečna o tom mluvit bez výsledku re: [22] Skaven: Takže nakonec i pojem smilstvo je problémem samotné terminologie a nepřesné definice vážící se k tomuto výrazu.

re: [22] Skaven: tak s tím souhlasím – přesně takový vztah můžeš mít ke smilstvu došli jsme k tomu oklikou, ale nakonec to dopadlo, myslím.

re: [22] Skaven: Presne tak.

re: [21] Sojka: nejde o to, že v jazykovém úzu nejsou ty tvé zvuky (instalace a…) zahrnuty do pojmu hudba – na tom nesejde, já mám třeba rád zvuky lesa, ruchy města – vůbec to nesouvisí s tím, jak to pojmenuju, ale jaký k tomu mám vztah!

teda zásadně s vámi nesouhlasím----přesně se projevilo, to, co jsem psala níže – totiž hudba, o které jsem mluvila (zvuky a hluky) – neboli správně terminologicky – o hudebních instalacích a performancích. – které mají jasná pravidla a rytmus – pokud je umíš poslouhcat – dostaneš se do úplně jiných dimenzí a je to neskutečně krásná HUDBA – jen je tak netradiční a nezvyklá pro naše sprzněné uši. a vy jste se chytli…tak jak jsem očekávala. Vsadím se, že jste nikdy nic takového neslyšeli ( „slyšet jinak“) a hned jste to odsoudili. A co se týká Skavene tvého teď a tady v naší kultuře…tak jsem se k tomu v předposledním příspěvku vyjádřila.

re: [17] Skaven: teda tramvaj, tramvaj cinka.. ale vyjimecne s tebou souhlasim..

re: [18] čtenář Kostěj Bílý chovame se slusne zpravidla jen proto, ze se bojime trestu, kdyby neexistovala policie, tak…

re: [17] Skaven: Já však tvrdím, že díky výchově, která probíhá i dnes mezi námi, jsou naše možnosti dané. Naše volba nebude samostatná, pokud budeme s někým ze společnosti (kultury) lidí a i potom si s sebou neseme to, co nám již bzlo dáno. např. Nikdo si pod slovem smilstvo nedokáže představit samovolně od sebe hru na písečku, která by se tím pádem stala něčím, čím společnost opovrhuje. A ať je kopec sebetolerantnější i on má svá pravidla i v tomto případě a všichni se jich podvědomě držíme, i když to sami velice lehce popřeme, ale neutečeme tomu. Podle mne jsme prostě individualisté mezi zrcadli, která napodobujeme, i když bychom rádi byli originál.

re: [14] čtenář Kostěj: no, i kdyby na tebe působila společnost & hormony, přeci jen máš možnost volby – ne?

nadto si nemyslím, že by nás společnost vychovávala tak, abychom se štítili smilstva (a to ani jak ve smyslu tradičním = předmanželský sex, tak ve smyslu, jež jsem se snažil nastínit v této úvaze) – stačí se podívat na televizi, do novin, na Beverly hills na větrném kopci atd.

re: [15] Sojka: Já si nemyslím, že hudba je jen tak něco. Když projede auto a zatroubí tramvaj, není to hudba. S hudbou se to dle máho má jako s básněmi, taky musí mít nějaký „metrický impulz“, něco, co přináší řád – rytmus, melodii.

Nicméně je pravda, že se dá hovořit o smilstvu, resp. chápání smyslu toho slova a jeho příjimání společností v dané kultuře – ale mluvme o tom, co se týká nás, naší kultury, našeho života…

re: [2] Skaven: Divadlo Sklep to vyjadrilo myslim pregnantne (hlavne se z toho neposrat )

re: [14] čtenář Kostěj: máš pravdu v tom, že pohled na smilstvo je jen předsudek. Stejně tak, jak je nám od dětství předkládáno, že hudba je tvořena hud. nástroji a zpěvem, tak vše ostatní je divné a nedokážeme to poslouchat. Představte si, že vyrůstáte ve společnosti, kde hudba = zvuky větru, dveří. chodíte na koncerty zvuků, hluků okolního světa a pak vám někdo ve čtrnácti pustí koncert Čechomoru, nebo Mozarta – přišlo by vám to pravděpodobně hrozné a nepochopitelné, ubohé. Co je pak hudba? Kdo může definovat, co je ta správná hudba, když je ovlivněn předsudkem? Právě proto můžeme hovořit jen o hudbě určité kultury. Rovněž o smilstvu v určité kultuře. Ale vždy máš právo se rozhodnout sám za sebe, zda podlehneš předsudku, nebo vlastní touze ( s přijetím následků) žít v pravidlech své kultury pro tebe znamená pocit bezpečí, místa (což jsou jedny z primárních lidských potřeb). Proč si tedy záměrně škodit???

Sojko ještě jsem to nedočetl, ale to se stihne ještě pak. K článku: Jestli smilstvo je věcí srdce (empirie nebo racionalita – podle chápání) nebo těla (empirie – pokud se zhoduje moje přirovnání s prvním není s čím pokračovat), toť otázka. Pokud předpokládáme, že jsme pány sami sebe můžeme mluvit o smilstvu jako o věci v naší moci rozhodování – tz. moci chladného rozumu tz. racionality = srdce. Avšak smilstvo může být i jen z hlediska hormonálního – tz. smyslového = empirického ( přírodní pudy, které se jako lidé snažíme ve společnosti omezit). Pokud však předpokládáme, že naše vůle není svobodná, i když si mnozí myslíme opak (dovoluji si vyjádřit svůj názor), a je řízena z velké části společností a z tohoto svazku s lidským druhem se můžeme vyvázat jen v samotě a i tehdy to jde velice těžko, znamená to, že smilstvo neurčujeme ani my ani Bible ( i když u Bible by se dalo mluvit o přání společnosti, které si vynucuje ), ale celá společnost nám dá roli, zda jsme smilník či ne. Náš názor na nás samotné je irelevantní, neboť již od dětství jsme učeni rodiči, učiteli, masmédii…. prostě vším, s čím se setkáváme, že smilstvo je špatné a jen díky malým mezerám si sami můžeme upravit pravdu, zda je to či ono smilstvo, ale zase jen podle pravidel určité společnosti ( myšleno v menším okruhu lidí – tz. společnost může být i deset lidí). Závěr: Naše společnost je založena v mnohém na zákonech Bible a my jsme v tom vychováni, avšak i Bible má mnoho variant vyložení, a tak i ¨v naší společnosti můžeme pravdu vyložit na mnoho způsobů, a proto je smilstvo definováno každým z& ás a při tom všemi bez celkové syntézy, ale s něčím vždy souhrně společným.

re: [12] Skaven: no řekla bych že to není hezké, za další můžeš cokoliv, záleží ale na tom, zda chceš žít kvalitně- tzn. zda chceš žít šťastně – mít se rád, mít rád někoho a vycházet maximálně s okolím. Jak už jsem řekla – cokoliv v životě uděláš negativního (tzn. v nesouladu duše s fyzičnem – př. tvé tělo chce ale duše ne) spustí tzv. dominový efekt. Můžu se rozepsat o tom, že nevěra mi nepřijde zásadní pro rozchod, pakliže v ní nejsou zahrnuty city. – jenže – pokud jsi nevěrný (důvody jsou různé), hledáš něco, co ti chybí, tedy nejsi ve vztahu spokojený – to je snad jasné. Na druhé straně – představa, že budu žít s jedním člověkem celých padesát let mě v jednu chvíli děsí, jindy připadá úžasná. Měla jsem vtipný rozhovor s kamarádkou, se kterou jsme vymyslely plán jak se v budoucnosti před manželi budeme krýt, až si budeme užívat s milenci. Je to prostě touha po vzrušení, zakázaném ovoci, chuť dostat něco rychle a bez námahy, chuť být s někým, kdo neví o tvých splínech, kdo ti dá najevo – že jsi božšká, a ty mu ochotně přikývneš, protože je to prostě vzrušující, navíc ženy rády řeší – a není nic zábavnějšího než řešit – jak vyřešit dilema manžel nebo milenec. Už myslíš na hodně věcí najednou a vše co děláš postrádá na kvalitě. Zrovna proběhlá studie zamilovanosti dokázala, že ta sladká zamilovanost – potvrzena chemickými reakcemi- trvá pouhý rok – maximálně. A teď je před tebou čtyřicet devět let (asi) soužití bez zamilovanosti – ale plné tolerance a podobných pro někoho zajímavých věcí. No, kdo by nezatoužil znovu pocítit tu pravou zamilovanost, která pracuje jako droga života? Myslím si že každý. Psala jsem o filozofii Focusingu – což je způsob jak žít v jednotě těla a ducha, umět hovořit o tom co se mi líbí a nelíbí na základě tělesných impulzů. Pokud chceš rozumět svému tělu, nemůžeš ho mást a potlačovat jeho signály – zjednodušeně řečeno. Jen každé tvé rozhodnutí může spustít vlnu problémů nejen tvých ale i ostatních a s tím je třeba počítat.

re: [11] Sojka: „Nemůžu to dělat dohromady. nemůžu se s někým milovat a myslet při tom na jinou osobu.“ – a proč nemůžeš?

Tělo=fyzično=bi­ologické potřeby=vliv hormonů, duše=psychika­=potřeba zájmů, kreativity, postojů. duše – psychika – je ovlivněna všemi bilogickými pochody (fyzičnem) – od přirozenosti. Pokud nasloucháme svému tělu- fyzičnu, jsme schopni žít dlouho a š´tastně – tzn. pokud mám učinit rozhodnutí – musí být v& ovnováze duše i tělo. poznám to tak, že si něco racionálně zdůvodním a rozhodnu se proto, zároveń při tom cítím líbivý pocit v žaludku – pak je rozhodnutí správné, pokud je však rozum na jiné straně než tělo – dochází k dysbalanci a věc nemůže dopadnout ve prospěch nás,ani okolí, neboť spustíme vlnu nerovných dějů. Zároveň je třeba se zaměřit pouze na jednu věc. Mé tělo jí, mé tělo mluví, mé tělo s někým souloží. Nemůžu to dělat dohromady. nemůžu se s někým milovat a myslet při tom na jinou osobu. tzn. žít paralelně více vztahů – je nerovnovážné (nerozvážné ) Pokud si něco tělo žádá, duši to ovlivní, duše rozhodne, zda to tělu dá.

re: [5] Carevna: jo,,to je přesné,,díky,cítím to taky tak!!!