Nokturno.net / tvorba / diskuze

Přikovaný v  křesle
měsíc šimral přes rolety
plakal jsem
plakal tiše
(tekla realita)
Ne, jen odpařil se
prchavý sen…

Tak přiložil jsem číši k ú stům
A  napil se vychlazené hořkosti
Velkým douškem
stišil žízeň
všech svojich slabostí.

Nádech kdysi čpící důstojností
Na houpačce převrátil se
v  tichém vzdechu
obnažené jízlivosti.

Sevřel jsem dlaně
Toužil po vykoupení
Po vypsání bianco šeku
Věčného zapomnění

Stále nepřišel
Snad pošťák se zpozdil?
A  já zase neslyšel
Jak hodiny odbily
lekci soukromého utrpení.