Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sklenice fernetu pláče nade mnou,
slzy jí stékají po stěnách.
Je skoro prázdná jako já,
a rozbitá jak mé vzdušné zámky.
Když duše je bez jedné půlky,
nikdo se vůbec nediví,
vždytˇ jsem jen tuctˇák šedivý,
tak šup s  ním do škatulky.
Pláčeme oba-spolu se sklenicí.
Je konec velkých gest a slev.
A  na koberci zvolna se mísící,
rozlitý fernet,slané slzy
a sladká,teplá,lidská krev.