Nokturno.net / tvorba / diskuze

Občas ztrácívám

v  lesku zrcadel

jistotu sebeklamů

a moje srdce buší

tak nějak doprázdna

postříbřené plochy.



V  prasklinách skla

hledám to,

co bych ráda

zkusila vyslovit.

Ale nejde mi říct

nic jiného,

než němé věty.


A  když se pokusím

napsat ta slova prstem

na zamlžené sklo,

bojím se, že by je mráz

spálil do ledových květů

a už bych je nikdy nenašla!