Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ďáblova Jídelna

A  když člověk došel ke konci zázraku,jež byl onen koberec,uzřel mahagonový stůl z  tak tlustých kmenů,jaké v  světě nerostou od dob Pepiho II.A  když se člověk podíval blíže,uviděl,že stůl je jedinou knihou, pln proroctví ve starých písmech a mnoha starých znaků.
Židle byli z  nejjemnějšího baldachýnu a byli jako kus oblohy,přinesený k  nohám lidí.
Na stole byl jen pohár,ale pohár ze stříbra,tepaný z  jediného kusu.
A  byl zde příbor,jež nebyl z  kovu či z  čehosi jiného.
To byl stůl,ale byli v  okolí stolu i  jiné věci.Na zdech vyseli obrazy,a jaké!
Díla mistrů,jako Dalí či Goya,jež nikdy nestvořili,zde vysí a jejich absolutní dokonalost vás přirazí k  židly.Byla to čirá nádhera.
To byla Ďáblova jídelna,v  níž večeřel se zatracenými,jako největším trestem,poslední kus štěstí před věčnou bolestí.