14.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1966 x | vypínač
Ďáblova Jídelna
A když člověk došel ke konci zázraku,jež byl onen koberec,uzřel
mahagonový stůl z tak tlustých kmenů,jaké v světě nerostou od dob
Pepiho II.A když se člověk podíval blíže,uviděl,že stůl je jedinou knihou,
pln proroctví ve starých písmech a mnoha starých znaků.
Židle byli z nejjemnějšího baldachýnu a byli jako kus
oblohy,přinesený k nohám lidí.
Na stole byl jen pohár,ale pohár ze stříbra,tepaný z jediného kusu.
A byl zde příbor,jež nebyl z kovu či z čehosi jiného.
To byl stůl,ale byli v okolí stolu i jiné věci.Na zdech vyseli
obrazy,a jaké!
Díla mistrů,jako Dalí či Goya,jež nikdy nestvořili,zde vysí a jejich
absolutní dokonalost vás přirazí k židly.Byla to čirá nádhera.
To byla Ďáblova jídelna,v níž večeřel se zatracenými,jako největším
trestem,poslední kus štěstí před věčnou bolestí.
příroda erotika beznaděj voľný verš x zklamání zima hrůza sobota momentka ... sex život srdce přetvářka .. bolest realita horor les sen humor žena vztah vztahy cesta osud vyznání podzim fantasy smutek zoufalství láska naděje * krev aa pocity horror pocit jen tak smrt poezie čas svoboda haiku temnota deprese marnost strach samota touha nenávist město . antilistí povídka mládí tma vzpomínka emoce noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866