Nokturno.net / tvorba / dílko

Akademie Rasismu

Vítězství.Slovo velmi impulzivní.A  před­stavovali jste si někdy,co by se stalo,kdyby nejznámější síla sadismu v  dějinác,Nacis­mus,vyhrála?

21.Ledna 1947.Z  Berlína přijížděl vlak Führer.V  něm 15  studentů Akademie Adolfa Hitlera v  Salzburku.Ve vlaku se nepodávalo jídlo a byla celkem nuda.Po cestě se projelo kolem 4  koncentračních táborů,
pomníků bývalého Konečného Řešení,jež Reichskancler Dönitz pozastavil na neurčito.Židům byli sice vráceny majetky,ale stejně bylo mnoho,kdo se k  nim chovalo jako zastara.A  aby to tak zůstalo,byla vybudována na Akademii A.Hitlera kolej Rasismu.Do jeho čela byl postaven Adolf Karlhausen,jež byl dříve obviněn z  kanibalismu,ale kvůli pomoci Führera byl propuštěn.

To,co se zde dělo se dělo ze všech míst pouze jednou.

Na nádraží dorazil vlak Führer v  5.15  ráno.Uvítali je tam místní ozbrojení členové Hitlerjugend a dovedli je k  budově Akademie,jež byla na uměle navršené hoře.Ve dveřích na ně naplival vrátný,jež za nimi dveře zamknul.

První hodina byla:„Teorie pro to,proč Sionci nemají sebemenší právo žít“ a vyučovala to Fraulein Gerharda Von Spott,stará žena bez humoru,která žáka Clause Adamfelda zmlátila rourou jen proto,že se nesmál jejím antisemitistickým vtipům o „třech židech a lopatě“.

Další byla na řadě hodina :„Básní jež ukazují Židy jako proradnou plíseň jíž také jsou a vždy budou“.Učitelem byl Arnold Von Gehena,jež miloval Hitlerův poválečný Verš:„Židé jsou jako shnilý brambor“ a nutil své žáky se tuto 18-ti stránkovou báseň plnou slov typu „hnisavý“,„ne­narozený“,
„mrtvý-dobrý“,„hnus­ný“,„degene­rovaný“ a „věčně ožralí sodomisté“ se učit.Je nutno dodat že faktičnost básně se podobá autorovu výroku v  M.K. že „Ježíš byl antisemita“.

Přestávky nebyly žádné.

Claus Adamfeld se vzbudil pozdě v  noci.Na příkaz učitelky jej nesměl nikdo odnést ani ošetřit.Naštěstí měla učitelka už artitídu.

Proběhl úzkými chodbami aby nepropásl hodinu.Pak si ale všiml,že za výstavní skříní se všemi vydáními Mein Kampfu je škvíra ze které jde světlo.Nejprve se chtěl podívat co je na druhé straně,ale nic neviděl.Tak oběhl na druhou stranu do další budovy,ale nikde žádné dveře neviděl.
Chvíli přemýšlel,ale poté musel utéct,aby jej nezastřelil paranoidí školník.

V  hodině „Anatomie prohnilých židů“ se nenaučil nic,protože celá hodina spočívala ve fanatiskických výlevech a sebeuspokojovacích projevech Profesora Adama Von Düne a o  anatomii se vůbec nemluvilo.

Následovala hodina „střelby na Židy“,v  níž se učilo,jak jednoznačně zdálky poznat „prohnilý hnus,jež jsou židé“ a pak je zastřelit tak,aby nemohli přežít.
Střílelo se do dálky a nikdo nevěděl na co.Sice bylo tvrzeno,že na kartonové panáky,ale ti by se nehýbali,neřvali a nekrváceli,když se do nich někdo trefil.Existovalo podezření,že Von Smegli,učitel „střelby“ „ukradl“ z  polní nemocnice mnoho židů a používal je jako otroky a podobně.To ale žádný Nacistický Soud neprověřoval,stejně nebyl kdo by oznámení podal.

Poté měli výjmečně 20  minut volno a tak Claus šel znovu k  díře.Nemohl na to přijít a díval se na ni tak dlouho,že musel bez oběda opět do hodiny.

V  noci se vzbudil na své zablešené posteli a rozhodl se.Vydal se na chodby a ke skříni.Po chvíli se rozhodl ji odtáhnout.Přestože to v  prvnívh chvílích znělo absurdně,Clause se rozhodl.Opřel se do skříně….….a kupodivu skřín šla odtáhnout vcelku lehce.A  Claus uviděl….…...

Ve zdi byly dveře,z  nichž sálalo bílé světlo.Něco Clause táhlo dovnitř a tak vešel.
Octl se ve světle a v  hluku,který byl nejen nelidský,ale i  nebožský.A  na­jednou ticho.Stál v  místnosti ze zlata a v  místnosti seděl na zemi muž s  dlouhým vousem,který se ztrácel v  chodbách,ve­doucích z  místnosti.
Představil se první a jako Vikář Naar-Wakkery.Poté se zeptal chlapce na jméno a když mu jej řekl,zeptal se Vikář:
„A  jsi ze zěmě?“.
„Ano.“ řekl Claus.
„Z  Německa?“.
„Ano.“.
„Vládne u  Vás Císař?“.
„Ne.“.
„Jste Křesťani?“.
„Ano.“.
„Kdo u  vás vládne?“.
„Reichskancler Dönitz.“.
„Vy jste vyhráli válku?“.
„Ano.“.
„Hm…...XXIX. Země….…“ řekl si pro sebe Vikář.
Pak se Vikář zamyslel a poté řekl:
„Chtěl bys být Bohem?“.
Claus nechápal.
Pak Clausem prošlo světlo,odlišené od všeho,i  toho kterým přišel.
Pak se Clause vzbudil….…a nebyl Claus.Už ne.
Byl dospělý,chudý muž s  průměrnými svaly začínajícího Gymnasty.Zářil modrým světlem a cítil a viděl neuvěřitelně mnoho.Vikář se na něj jenom usmál a Clause četl některé jeho myšlenky i  viděl jej jak jako tělo,tak jako duši,ale zdálo se mu,že vidí nějak málo.Obrátil se k  otvoru,kterým přišel…...
ale ten tam nebyl.Chtěl se vrátit….…...a najednou byl zpátky.Najednou vyšel zpoza rohu školník….….…a spadly mu tváře.A  byl v  šoku.Claus nechápal,a až tehdy,kdy se na sebe podíval a uvědomil si to všechno.A  poté se rozhlédl a byl den.
Pak viděl všechny třídy a všechnu nenávist v  duších učitelů a pak i  mnoha lidí a Nacionálních Socialistů.Vzrostla v  něm nenávist a rozhodl se s  tím něco udělat.Zvedl ruku….….….…a akademi byla pryč.A  pak totéž udělal s  těmi,jež se mu příčily a zasedl v  nebi a vládl zemi bez historie,kterou jí vzal po patnáct tisíc let.To byl ovšem počátkem toho,co vedlo ke stvoření pravého netvora.O  tom ale nemůžeme prozatím pomlčet.Možná příště.

---------------------------------------
Student Claus byl nalezen brzo ráno zaměstnanci Akademie.Ležel na zemi, neustále si po tichu něco říkal a pohledem směřoval někam daleko,někam dále a přece blíž,než blíž.Snažili se jej všelijak přinutit k  aktivitě (bití bylo zvláště ozkoušenou metodou),ale nakonec shledali,že se psychicky zhroutil a poslali ho domů.Tam do konce života špinil vlástními tělesnými odpady plíny a bílá prostěradla a hleděl nepřítomně do dáli a jeho rodina si až mnohem později všimla,že jeho od narození hnědé oči,ponenáhlu zmodrali.
---------------------------------------
---------------------------------------
21.Ledna 1947.Z  Berlína přijížděl vlak Führer.V  něm 15  studentů Akademie Adolfa Hitlera v  Salzburku.Ve vlaku se nepodávalo jídlo a byla celkem nuda.Po cestě se projelo kolem 4  koncentračních táborů,
pomníků bývalého Konečného Řešení,jež Reichskancler Dönitz pozastavil na neurčito….….…­.….…...

To,co se zde dělo se dělo ze všech míst pouze dvakrát.