06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2551 x | vypínač
Konec Novináře
Novinář Johnathan Everstone zapisoval a zapisoval.Straý mnich rád mluvil a
nezastavoval se.Bylo jasné,že Everstone mu byl sympatický.A mnich rád
mluvil,protože s člověkem zvenčí se nesetkal dobrých osmdesát let.Ač na to
nevypadal,bylo mu sto osm.
A Everstone se ptal a mnich odpovídal.Pak na vteřinu odešel,neb si
musel odskočit.
Everstone se nemohl dočkat,až budou pokračovat,ale mnich se nevracel a
nevracel.A tak počal chodit do skromném pokoji plném různých artefaktů a
masek.A když je všechny prohledal,všiml si malých dveří.Nejprve se ohlédl a
zaposlouchal se.Nic neslyšel.
Pak se připlížil k dveřím a zaťukal na ně.Odpovědí mu byl zvláštní
zvuk,který nepatřil na tento svět.
Chvíli stál zmražen a pak vzal za kliku a otevřel dveře.
Byl oslněn tmou.Jako je někdo oslněn světlem,tak zde jej oslnila tma.Tak
byla všeobjímající.
Vešel bezmyšlenkovitě.Chvíli tápal v ničem,ale pak začal něco
vidět.A brzy ze tmy vystoupila skleněná vitrína.Začal si ji prohlížet.Byl
to skvělý křišťál.A když zrovna obdivoval ono sklo,všiml si,že ve vitríně
na červeném plyši ležela zelená,uřezaná ruka.Nevěděl proč,ale nebyl
vyděšen.A pojednou byl něčím nucen vitrínu otevřít.Takové mravenčení,ale to
byl jen hrubý popis.A po chvíli držel ruku,jež vytáhl ze skla.
A pak ucítil za sebou dech.Ohlédl se….…a tam stál
mnich,s výrazem plným hrůzy.
Příštího dne byl Johnatahan Everstone vyveden v řetězech a šatech
rozdrásaných spoluvězni chrámových žalářů,jež,jak je členům chrámu známo,se živí
mezi sebou,neb jim není dodávána vůnec žádná potrava.Nikdy.Měl ale
štěstí,protože se tak spotil potem,že se většině zprotivil.Těm málo,co jej přece
chtěli zkonzumovat,stačilo říci (od některých „mírnějších“
vězňů(těch,co mají šanci,že žaláře někdy opustí,ne od stráží,neb ty tu žádné
nejsou,jen zámky a řetězy),že onen muž má být popraven a ihned se jej nechtěl
nikdo ani dotknout,neb zde byl v místech,kde ještě hoří pochodně a je vidět
jakés světlo a kde vězni ještě přece jen chtějí žít.Kdyby byl vržen do nižšího
žaláře,kde je věčná tma a kde by učinili cokoliv,by mohli zemřít.
A kdyby zde,ve vyšším žaláři pojedli vězně,jež měl být potupně
zpraven ze světa před všemi členy chrámu, tak by byli vhozeni do devítinásobného
kola místo něj.
A tak zde byl veden novinář,který chtěl poskytnout světu zajímavosti
z Velkého Chrámu v Gahu a byl veden vedle vlídného mnicha a ten na něj
z povinosti plivl a snažil se mu nevěnovat žádnou pozornost,kromě
opovržení.A byli novináři vzaty řetězy a byl vhozen do devítikola,jež je
nejstrašnější smrtí a to proto,že se dotkl nejsvětější relikvie,Ruky Polemona,
jež byl vrahem a sadistou,ale byl světcem a citoval svaté texty a proto je
ruka,jež řezal žíly a lámal vazy,nejsvětější objekt všech Pěti Chrámu Světa.
Ale to nemohlo již Johnathana Everstona zajímat,neb jeho duše klesala
pomalu,ale jistě k Zatracení.
svoboda vztah smrt erotika temnota marnost podzim naděje les osud ... láska aa zklamání přetvářka horor zoufalství sen voľný verš deprese fantasy příroda povídka humor .. samota jen tak horror haiku * sex sobota realita smutek touha srdce hrůza cesta antilistí bolest x beznaděj momentka vztahy město žena vyznání čas nenávist život tma poezie noc vzpomínka mládí krev emoce . pocit zima strach pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867