09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1955 x | vypínač
Ogra
Kosti ještě křupaly,když se Ogra zhýbala nad Mrtvolou.Strávila celý den v začouzeném sklepě a naslouchala smrtelné symfonii jeho agónie.
Byla zde,protože zde ležel její oltář,hluboko pod zemí,pod nánosy,jež jsoustaletími,jež je udusaný čas,viditelný pro lidské oči.
A všichni ti malí lidičkové….….….
Chodí si po světě a pěstují si představu o své svobodě,o tom,jakoni sami rozhodují o svých životech.
Ogra se usmála a tlustými,pokřivenými prsty chytla jednu z myriády much,jež jí,společně s jejich věrnou souputnicí,morem,vždy obklopovaly (bylo to tak dávno předtím,než zaznělopoprvé klepání psacího stroje ve Věži Předurčení) a snědla ji.Nikdy se neživila ničím jiným než mouchami a křikem lidí.Dochroupala křídlo,něžně se dotkla již vychladlé mrtvoly a odešla do hluboké noci,čekajíc,až se znovu sletí lidé k jejímu oltáři a počnou hrát tu prastarou hru bolesti.Ogřinu hru.
deprese marnost vztahy život podzim ... svoboda jen tak fantasy les antilistí žena poezie temnota emoce hrůza haiku vyznání touha cesta mládí osud čas bolest . horror sobota město erotika x krev naděje smrt realita aa voľný verš vzpomínka tma horor pocit strach příroda * zima sen vztah zklamání pocity humor .. noc zoufalství smutek přetvářka beznaděj sex povídka samota srdce nenávist momentka láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866