06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2307 x | vypínač
Muž z Oceli
Mnohokrát se rozlhédl krajinou,která připomínala smrt psa.Byla předlouhá a
nenutná.A on to věděl.Vyhnali ho z vesnice a tak se skryl v tajze
a čekal.Kdykoli někdo z kmene musel k řece,vzal dva kameny.Jeden tupý
a jeden broušený.Tupým ho vždy omráčil,ostrým ho vždy zabil.A tak nikdo již
nevycházel pro vodu.Jednoho obzvláště chladného večera svolal nejstarší mezi
lidmi k sobě své děti a řekl jim:„K Severu,naproti velké
řece slz a Horám ze Slonoviny žije člověk.Alespoň tak vypadá.Nikdy nepohlédne do
žádné tváře a běda tomu,kdo se opováží pohlédnout do jeho,neboť on žádnou
nemá.Nikdy nepromluvil a nikdy nepromluví.Každého rána vytáhne z jezera
čepel z oceli ostřejší než paprsky slunce a brousí s nimy lebky
lidí,kteří jej chtěli okrást.Neb on vlastní jednu truhlu a z ní vše co
chtíti budete,to dostanete.A jemu je dáno ji
strážit.A…...“pravil k svému synu od syna,„ty
Dalasi pro něj zajdeš.“,Dalasi se se strachem
vyptal:„Ale…...proč já?“,a stařec
odpověděl:„Protože jsi moc mladý a nemáš dost masa na to,aby tě snědli
lidé z jiních vesnic,či “Ti„.“ „Ti“ byli
bohové jež sídlili v krajinách za krajem světa-za Horou Naagd.Měli víc očí
než kdokoli a bez rukou a šípů lovili vše,ho mohli sníst-zvěř,rybinu a hlavně
lidi.Jedině mladí,chudí lidé a starci nad hrobem jim mohli vždy uniknout,neboť
mládí nemělo pro ně cenu z nedostatku masa a stáří pro ně bylo
nepoživatelné.A vydal se na cestu Dalasi s kusem plechu a
klackem starším než jeho vesnice. Šel po sedmadvacet dní,než došel k první
vesnici.Zde se jej nikdo nedotkl,považovali to za zbytečné.Po dalším týdnu
přešel řeku slz a po dvou týdnech přelezl Horu ze Slonoviny.Po dalších dvou
dnech došel před les.Alespoň vypadal jako les,ale stromy zde byly bílé a
z nich rostlo železo.Dalasi se skryl za tlustým kmenem a poslouchal.Po
chvíli uslyšel zvuk broušení.Pohlédl i uviděl jak u řeky klečí zády
k němu muž.Šel tedy opatrně k němu.I položil muži opatrně prsty
na rameno a zaúpěl bolestí tak strašnou,že horší nikdy nikdo nepocítil.Trvalo to
věčnost a přitom se to nikdy nestalo.Tak krátká byla ta nekonečná
bolest.I ozval se muž hlasem,který zněl jako tisíc umírajících
králů:„Proč jsi přišel Dalasi,syne Marne-Dalhaa,vnuku Mar-Unay,krve
národa sedmého jesetera?“.A Dalasi řekl:„Asir-Darždja,
vrah,ustanovený v mém kmeni,zabil náčelníka Ar-Arsačhajgla zakázaným
způsobem a proto byl vyhnán,ale zůstal za vesnicí a zabíjí nás,kdykoliv
musíme….…“.A muž položil prst na Dalasiovy rty.Teprve
tehdy si všiml Dalasi,že to nemluví muž,ale hlava,kterou držel v levé
ruce.A pak hlava řekla:„A máš mou
almužnu?“.A Dalasi dal muži plech a klacek a ten je polkl.Pak vstal
a dotkl se nohou jezera.A přešel po vodě,bez smočení až ke středu.Následně
se předklonil a vytáhl čepel.Poté došel do své divné chaty a otevřel stříbrnou
truhlu a z ní vytáhl kus země.Ten pak položil na zem a najednou byli Dalasi
a muž u vody,která patří vesnici.A otočil se muž zády a hodil čepel za
sebe.A v tu chvíli z křoví vyskočil Asir-Darždja a čepel smočila jeho
krví rostlinstvo v okolí.Nakonec muž vzal hlavu mrtvého a než zmizel,řekl
Dalasimu skrz vrahova mrtvá ústa:„Řekni svému kmeni,ať již nikdy nepřijde
nikdo k mému domu,neb já tam nebudu.“a zmizel.Poté odešel Dalasi ke
kmenu a do třiceti let jeho vesnice vymřela.
podzim emoce žena sen samota temnota touha vyznání město beznaděj čas noc zoufalství poezie cesta haiku krev naděje osud srdce aa bolest horror hrůza jen tak pocity přetvářka les vztah ... erotika realita * tma smutek humor zklamání příroda fantasy deprese mládí momentka zima láska smrt povídka . horor nenávist voľný verš sobota pocit x marnost vztahy antilistí život svoboda .. strach sex vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867