Nokturno.net / tvorba / dílko

Requiem

Mnoho slz proteklo a mnoho bylo lamentů,ale nyní byli všichni jako sochy,tiší a čekali.Gabriel zde nebyl,zůstal ve svém sídle,protože to prostě nemohl snést.Michael zde také přišel jen s  největším sebeovládáním­.Všichni byli po tichu,nikdo nemohl a nechtěl mluvit o  tom,co to znamená,o  věcech,jež byli pod světem a jež se na něj znovu vrátí.Bylo to tu už předtím,když byl vážně nemocen,ale to nebylo tak strašlivé,jako jistě bude toto.Ale o  tom nikdo nepřemýšlel.Bylo by to rouhání.
A  už jej nesly.Rakev ze zlata,vykládána brilianty,jež byli darem od Ponta v  dobách,kdy jej ještě podporoval v  jeho právech na zemské vody.Neslo jej dvaadvacet jeho nejmladších, jež jej ani nemohli pořádně poznat.Michaelovi to trvalo nějákých dvanáct miliónů let.A  byl zde i  Samael,jež přišel,aby se ujistil,že je on opravdu mrtev.Ale nebyl to jediný důvod,Michael to cítil.Michael dokáže odhadnout důvody,jež jiní mají.
A  již byla navršena hráz.A  na ni položena rakev.Všech dvaadvacet odlétlo,aby nebyli zraněni.
Ti,jež byli mezi jeho prvními,vystoupili po nohou na hráz.Mezi posledními byl Michael.
A  již zde byl i  Gabriel,aby splnil svou povinost.Vystoupil mezi ostatní,ale neodvážil se pohlédnout nad sebe,kde ležel on.
A  Samael,nyní poprvé od dob dávno zašlých,činil něco z  jeho vůle,neb mu to byl dlužen za své stvoření.Vzal loučeň a zapálil hráz.Gabriel zavřel oči,ale Michael hleděl do tváře Samaelovi až do posledního okamžiku,neb chtěl vědět,proč činil to co činil.Ale poprvé za celé věky,za trvání říší a světů,
nevyčetl nic.
Hráz doplála.A  Samael odlétl zpět tam,odkud přišel a již nebyl nikdy Samaelem.A  většina těch,co zbyli se rozlétla do vzdálených krajin,hledajíc zapomění.
Byl rok 1347  a zemřel Bůh.A  hrůza měla teprve začít.