Nechtěj mě znát,
není oč stát,
život je krátký,
smrt je dlouhá,
není tu nic, proč se smát.
Nechtěj mě už znát,
není tu nic, co ti dát,
život je vratký,
vteřina pouhá
rozhodne, není tu nic, proč se bát.
Opouštím smutek,
odpouštím dotek
z lítosti daný,
život není snadný,
snad se to mělo stát.
Není tu nic, proč se smát,
není tu nic, čeho se bát,
teď zbývá jen vstát
a sobě si lhát,
že bude lépe
v uličce slepé
bez lásky.
Nevěřím na vsázky
předem prohrané,
chvíle promrhané,
snad už se to nestane,
snad je tu něco, proč žít,
proč žít chtít,
proč stále snít.
Pouto zpřetrhané,
snad jednou nastane
den bez vrásky.
Odpuštění je před námi,
zatracení za námi,
není už důvod si lhát,
není tu nic, proč mne máš ještě znát.
Jít dál
v uličce slepé
bez lásky.
22.7.2004
› Online 13
› Zeď
čtenář Honza (21.11.25, 21:13) Ahoj, po letech (spoustě let), jsem objevil pohledy od Kyako (Kyako Jaya). Zjistil jsem, že tady má pár příspěvků (hafo starých), ale zkusím štěstí... Nemáte na ni prosím aktuální kontakt? Šance je minimální, ale doufám a věřím... Díky všem za pomoc a krásný den přeji
natir (24.10.25, 20:11) Kuřátko, to mě mrzí. Já si tu teď zase léčím nešťastnou lásku. :) Tak si tu budeme pěkně notovat. Zároveň by se mi hodilo, kdybys sem něco napsalo, ať tu nějak dvě věci po sobě... :)
čtenář Kuřátko (24.10.25, 08:41) já sem chodím jen při rozchodech... a teď je ten novej poezie čas!