Nokturno.net / tvorba / diskuze

Černobíle vidím ten den
- vyžilá minulost byla tehdy ještě mladá,
kdy setkali jsme se před kostelem a
v uvadajícím slunci vzkvétala nálada.

Tehdy začaly toulky hřbitovem,
v spící přírodě noci,
chlad nad ránem v ospalých hospodách,
tiché hovory u vína nad hrobem,
pod lunou chladně tonoucí
v tmavočerných nebeských výšinách.

Pak odešli jsme
a svět bez nás nejinak plynul dál,
A když zestárli jsme,
starý plamen k sobě nás znova zavolal,
kráčíme vedle sebe, každý sám,
Poetika mrtvá je,
zaprášený starý krám...