Nokturno.net / tvorba / diskuze

Nad hrobem šedo a v srdci strach,
proč zná to tělo co leží na márách.

Chodí k ní v noci a mluví s ní,
ti co jsou mrtví a hlavně bezradní.

Vidí je zase, slyší jejich hlasy,
proč je prokletá? Rve si vlasy.

Ponurou nedělí line se zpěv,
lidé jdou s rakví a trhají šeď.

Jdouc mrtvou zahradou žulových stromů,
jdouc těmi místy za zvuku zvonů.

Pak jí to dojde tuhle tvář zná,
vždyť je to ona, ležíc na márách...