Nokturno.net / tvorba / diskuze

...........Vstříc jednomu osudovému večeru co překročil do osudové noci, kdy všechno co se stalo dál, je jen pouhopouhou rozmanitostí tvarů a barev, leč rozpačité úsměvy nutí si pokračování.A v tom všem jsme sami. Navzdory osudu nikdy už nebudu. Reinkarnace, úděsné slovo a úděsná představa. Nekonečně dlouhé životy nekonečného osamění.V polstrované cele vlastního já s prsty dokrvava rozedřenýma prosím si o společnost, mouchu , aspoň mouchu doktore Sevarde.Nejsem náročná, potřebuju nedokonalost sobě vlastní.Uvnitř žil nalézám útěchu...Koluju si ve vlastní krvi a trávím tu šťastné chvíle s tou karmínově modrou aristokratickou...........