Nokturno.net / tvorba / diskuze

Vyrůstali jsme spolu,
od malička jsem tě chránil,
vše ubíhalo tak pomalu,
až jeden okamžik vše přizabil.


Náhle se zrodila,
jako záblesk Luny,
na dlouho nás rozdělila,
stékají po ní naše slzy.

Rozbíhám se prudce,
vím ,co mám dělat,
narážím do zdi trpce,
až se beton začal rozpadat.

Ruce sedřené do krve,
bolest plně ignoruji,
má zlost vyvrcholí teprve,
v boření bariéry pokračuji.

Náhle spatřil jsem tě,
mého mladšího bratra,
poprvé do dlaní vzlykat tě,
smál jsem se z patra.

Náraz tvé hlavy o hruď mou,
mi dech z plic vyrazil,
má duše zahrála strunou,
svůj strach navždy porazil.

Nahnul jsem hlavu k tvému uchu,
věděli jsem ,že to uznáme,
zašeptal jsem pouze tvému sluchu,
"Vždy se opět setkáme!..."