re: čtenář jarin: Lewis sám kdesi napsal, že dobrá fantastika rozšiřuje naše pojetí skutečnosti, zatímco dobrá realistická próza naše pojetí skutečnosti prohlubuje. (Určitě necituji přesně). Každopádně je příběh "Kdo chytá v žitě" skvělou psychologickou analýzou dospívání, které však ani Narnie ani Středozem nechtějí v žádném směru konkurovat. Ve fantastických příbězích je nadbytek psychologie naopak rušivý. Jejich účel je - u Tolkiena a Lewise - jiný: ukázat, že skutečnost je zázračná a že tíha všednodennosti nemá poslední slovo.
re: Skaven: asi jak komu. Pravda, četl jsem dřív hodně fantasy, ale vždycky to bývalo jen chvilkové okouzlení. To, co mě ale v té době očarovalo nejvíc, byl naprosto reálný příběh Kdo chytá v žitě. Možná právě proto, že realita dává větší možnost vžít se do hrdiny etc.
re: čtenář jarin: Vpodstatě každá kniha určitým způsobem ovlivňuje čtenářův názor nebo se o to alespoň snaží. Myslím, že autor článku poukazuje na jinou skutečnost, která je dle mého opravdu spojená výlučně s fantastikou (resp. s většinou jejích děl) a tou je právě dosti citlivé vnímání mýtů, přírody, magie atd. Autor se snažil poukázat na fakt, že není únik jako únik.
Nadto knihy veskrze realistické přeci jen zobrazují náš svět, jeho výseč. Spoléhají na čtenářovu zkušenost. U fantastiky je tomu naopak, ta ukazuje nové světy, nové pohledy a proto se skrze ní snáze "uniká"..
dobře, to je všechno pravda, ale nevím, jestli je správné vztahovat to jen na fantasy, protože vlastně každý svět vytvořený autorem knížky, ať už je to Virginie Volfová nebo Rudyard Kyplig, je neskutečný. Jde o míru toho, jak se realita a knížka od sebe liší, to je jasné. Ale na druhou stranu, co takový B. E. Ellis? To je sice "reálný" svět, ale četba jeho románu má za následek, to, že člověk se zděsí toho, jaká by taky realita mohla být a je rád, že je alespoň taková, jaká je. Tudíž je tam vlastně stejný efekt, a to ten, že četba ¨mění náhled čtenáře na realitu v tom lepším smyslu slova.