Nokturno.net / tvorba / diskuze

Až se mne naše řeka bude zjara ptát,
zda chci zase chodit po březích s tebou ,
já řeknu – ano –. Nesmím se už bát.
Půjdu - s tou tíhou - přebolenou.

Až slunce se dotkne paprsky svými,
poupátek podléšek, pod sněhem stulenými,
tvůj krok se přidá k mému. Ano ?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.

A budu to já ! Slibuji … že budu ta žena,
v tvých vzpomínkách stokrát milována,
dvakrát opuštěná a tisíckrát zatracená.
Neboj se složit dřevo před náš dům !

Neboj se vložit do lásky svoje srdce .
A budu to já ! Konečně uchopím tvé ruce,
a vložím do nich všechnu svou víru.
Chci toho mnoho, málo a nebo skoro nic ?

Chci být jen tebou něžně milována !
Nic víc.