Nokturno.net / tvorba / diskuze

Tak prosté je říkat – miluji tě,
a s něhou se dotýkat tvých skrání.
Láska mi sama vede dlaně,
po drahách tvých utajených přání

A co je za očima ?
A co je za tvou duší ?
A co je za srdcem ?

Tak lehce a zvolna přichází má touha,
tak neslyšně se blíží bouře smyslů mých.
S přivřenými víčky necháváš se laskat,
oči jsou bránami do míst tajemných.

A co je za očima ?
A co je za tvou duší ?
A co je za srdcem ?

Hromobití z touhy nelaskavých nocí.
Tak rád bys na všechno zapomněl.
Začínat znovu od nevinnosti?
U samých bran lásky bys zase postát chtěl?

A co je za očima ?
A co je za mou duší ?
A co je za srdcem ?

Hladím tě něžně, a cítím tvoje chvění,
tisíce otázek v srdci mám.
Mlčky tak ležíme, blíží se rozednění.
Svatební noc končí – jistotu postrádám.