Nokturno.net / tvorba / diskuze

Okrášlená soumrakem, provoněná sebou,
ještě neodsnila své záhadné sny.
Zbývá se uložit mezi břehy,
rozvlnit se v líném mihotání.

Rybí těla se stříbřitě lesknou,
v důvěře v její laskavé bytí.
Tisknou se k sobě, jak by se milovala,
a rybí sen prochází očima a duší.

Stromy obtěžkané posláním,
sklání své větve nad hladinu.
Tma zvolna zavírá další den.
Hladím tě po paměti, řeko má.