Nokturno.net / tvorba / diskuze

Máš lásku ? Dej mi ji. Než slunce vyjde.
Ještě je duše osleplá temnotou.
Ve vichřici kráčím, po cestách dávných lidí.
Já, vyznavačka snů a milenka Harmonie.

Mé neštěstí je snění. A  to je poezie ?
Bože ! Mučivá a těžká, drátěná košile.
Do žeber mne tlačí. Do ramen zadírá.
Pálí a souží. Ať přijde už déšť !

Blíženec Měsíc ještě nepřichází.
Mrazivé noci ! A  kolem všude spoušť.
Ta cesta je vyprahlá. Plná kamení.
Po stezkách, dávno opuštěných, bloudím.

Zmítám se. mezi nadšením a agónií.
Tu a tam vidím to, co jiným skryto.
Smrtelný puch andělů padlých,
křídla sežehnutra. Tak je mi jich líto.

Máš žízeň ? Napij se z  pramene.
Dříve než uvidíš zázrak zmrtvýchvstání
šedého, starého kamene.
Slyšíš zvuk flétny ? To chvění ?

Tak to je poezie. Nebo – ještě není ?