08.03.07 | Irena, @, další tvorba | 1736 x | vypínač
Máš lásku ? Dej mi ji. Než slunce vyjde.
Ještě je duše osleplá temnotou.
Ve vichřici kráčím, po cestách dávných lidí.
Já, vyznavačka snů a milenka Harmonie.
Mé neštěstí je snění. A to je poezie ?
Bože ! Mučivá a těžká, drátěná košile.
Do žeber mne tlačí. Do ramen zadírá.
Pálí a souží. Ať přijde už déšť !
Blíženec Měsíc ještě nepřichází.
Mrazivé noci ! A kolem všude spoušť.
Ta cesta je vyprahlá. Plná kamení.
Po stezkách, dávno opuštěných, bloudím.
Zmítám se. mezi nadšením a agónií.
Tu a tam vidím to, co jiným skryto.
Smrtelný puch andělů padlých,
křídla sežehnutra. Tak je mi jich líto.
Máš žízeň ? Napij se z pramene.
Dříve než uvidíš zázrak zmrtvýchvstání
šedého, starého kamene.
Slyšíš zvuk flétny ? To chvění ?
Tak to je poezie. Nebo – ještě není ?
láska vztah * nenávist vztahy smutek strach sex momentka cesta ... x povídka osud deprese les hrůza příroda naděje život poezie fantasy mládí pocity humor touha samota žena erotika vyznání čas smrt noc antilistí krev haiku svoboda zoufalství tma .. bolest temnota pocit emoce zklamání srdce marnost horror sen jen tak aa voľný verš sobota zima horor realita přetvářka město vzpomínka beznaděj . podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866