Nokturno.net / tvorba / dílko

Když jarní vítr po zimě zavane
pověsím na trám peřinu
obrácenou k  slunci.
Se sny a úzkostmi navrch.

Jak prudké deště na pokraji léta
a vítr ve větvích stromů
se vzdouvá do zapomnění.
Tak padají mé vzpomínky dolů .

Ale léto je daleko,
řeka se třpytí jak smaragdy
a na slunci tají mé sny.
Mlžnou cestou vzlínají vzhůru.