20.02.07 | Irena, @, další tvorba | 1272 x | vypínač
Když jarní vítr po zimě zavane
pověsím na trám peřinu
obrácenou k slunci.
Se sny a úzkostmi navrch.
Jak prudké deště na pokraji léta
a vítr ve větvích stromů
se vzdouvá do zapomnění.
Tak padají mé vzpomínky dolů .
Ale léto je daleko,
řeka se třpytí jak smaragdy
a na slunci tají mé sny.
Mlžnou cestou vzlínají vzhůru.
voľný verš aa horor krev poezie .. les sobota temnota haiku fantasy žena čas zklamání antilistí sex srdce naděje tma beznaděj emoce hrůza * přetvářka bolest vztah vyznání svoboda marnost strach smrt povídka sen realita ... pocit erotika deprese pocity touha vzpomínka jen tak x město humor noc cesta . zoufalství momentka život nenávist samota horror láska zima vztahy osud smutek podzim příroda mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866