Nokturno.net / články

Co dělá Traband, když zrovna není traband?
Když Traband není Trabandem, nestojí to za řeč. Jeden neví, do čeho píchnout, kam se vrtnout, čím se pokochat. Slečna Nedostižná je na tom ještě docela dobře, ta má i jiné aktivity (kapely Původní Bureš, Klec a Pláče kočka). Ale co my ostatní?! Někteří z nás jsou na tom už tak špatně, že se nechávají uvést do umělého spánku a probouzejí se jen v den koncertu. A někteří se dokonce neprobouzejí ani během koncertu (nechci si proti sobě poštvat své spoluhráče, tak jen naznačím, že je to hlavně ten, který fouká do nejtlustší roury :-).

Má Traband někdy poruchu? Pokud ano, jak se pak napravuje?
To je individuální. Záleží na věku. Uvedu dva extrémy: náš bubeník po každém turné prochází speciálním nápravným zařízením pro věčné pubescenty, oproti tomu náš banjista se na stará kolena věnuje studiu "univerzity třetího věku".

Vaše texty jsou mnohdy prodchnuty vírou v boha. Jste všichni věřící? Má
víra vliv na vaši hudbu, potažmo Traband jako takový?
Tak konec legrace, tohle je téma, na které odmítám žertovat. A toho Boha prosím s velkým "B"!
Víra v Boha není podmínkou pro hraní v Trabandu, neptám se svých spoluhráčů, a moji spoluhráči jsou zase natolik inteligentní, že nedávají příliš najevo, když se jejich názor liší od mýho. A vůbec, nechci mluvit za ostatní, zeptej se jich. Za sebe říkám, že bible je nejzásadnější kniha, se kterou jsem se v životě potkal, a to se samozřejmě odráží i v mých textech.

Kde nacházíte inspiraci? Existuje nějaký "vzor" pro trabandí zvuk?
Nikdy jsem neměl žádnej vzor nebo potřebu hrát "jako" někdo. Podstata Trabandího zvuku tkví v tom, že celkem tradičně postavený písničky hrajeme na netradiční nástroje, a pak to, že se celkem svobodně pohybujeme v různých hudebních stylech a půjčujeme si, co se nám zlíbí.

Jakým způsobem reagují na kapelu návštěvníci koncertů v zahraničí?
Úplně stejně jako ti naši. Tancují, baví se, někteří odvážnější si s námi i zpívají, někteří jen tak sedí a poslouchají. Vždycky nás to mile překvapí, když přijedeme na nějaký zahraniční koncert a lidi křepčí a radují se, přesto, že česky nerozumí ani slovo. Často se nám to stává ve Francii a je to pro nás velký zadostiučinění, ten pocit, že naše hudba oslovuje i lidi venku.

Jaké jsou vaše ambice, plány do budoucna? Máte za sebou nějakou tu desku,
poměrně často koncertujete, dokonce i v zahranici, mate písničku v rádiu.. co dál?
No, to právě nevím. Nevím, kam "výš" bychom se ještě mohli dostat. Všeho, čeho u nás může kapela našeho ražení dosáhnout, jsme dosáhli. Právě vydáváme čtvrtý CD. Natočili jsme klip. Rádia, který hrajou tenhle druh hudby, nás hrajou. Festivaly, na který se u nás může kapela dostat, tam jsme se dostali. Navíc jezdíme pravidelně ven, často do Francie, Maďarska, Rakouska, byli jsme i na Korsice, v Řecku a v Japonsku… Tak mám dojem, že zbývá už jen rozpadnout se a začít znova pod jiným jménem.

Rozhovůrek byl veden skrze emailovou korespondenci 6. října 2004.