Nokturno.net / články

Velmi podařené CD vzešlo z rukou šestice z dechového Trabandu! Opravdu dobré, nápadité a zajímavé album, na kterém mají všechny písně co nabídnou oproti některým (i když výjimečným) nesmyslům z předchozího alba Road Movie. Obsazení až na vystřídání bubeníků zůstalo stejné (Jarda-harmonika, kytara, klarinet / Evžen-banjo/ Jana-dechy/ Jakub-baskřídlovka/ Robert-dechy a nově Vašek-bicí) ale změnil se styl. Klezmer včetně jeho specifické atmosféry, nálady zanechali jiným a zkusili stylově experimentovat. S minulostí je možné nalézt pojítko v písni Nemám rád trpaslíky.
Tři písně jdou do tímto postarším vozidlem neproježděných končin. Se dvěma z nich mohou mít problémy ti, kteří berou hudbu Trabandu příliš vážně. Je to píseň Katarína, která až na trochu jiné zabarvení jakoby z oka vypadla slovenská skapele Polemic a jak hudebně tak i textově punková píseň Když si báječnou ženskou vezme idiot. Do třetice si Traband vyrazil mezi Kelty v písni Vraťte mi mou hlavu.
Jak má Jarda Svoboda, textař, frontman a autor písní, ve zvyku, některé písně bral i z Trabandí minulosti. Jsou to písně Ve zlatém kočáře, v Babylóně, O malém rytíři a Marie. Možná by se to dalo brát jako jednu z mála chyb, ale když vezmeme v potaz, že tyto písně ještě nevyšly na žádném jiném řadovém CD a tudíž se k některým nedostanou, dá se říci, že je to v pořádku. Jinak dvě zmíněné písně, tj. O malém rytíři a Ve zlatém kočáře mám díky jejich lidovosti a folkovosti velmi oblíbeny.
Nejsem si jistý jestli bylo šťastné umístit i píseň Mraky. Jestli by nebylo přece jen lepší to nikdy nevydávat a šetřit si to jen na místech kde se dosud užívala, tedy jako velice zajímavý přídavek na konci koncertů. Myslím, že tím se ztratilo její kouzlo..
V takřka expresionistické písni Zloděj a dezertér, kde jsou používány i industriální zvuky, Jarda zalovil až do svého předTrabandího působiště, tedy ke kapele Otcovy děti.
Trojice písní Lano co k nebí nás poutá, Černej pasažér a Krasojezdkyně jsou zajímavé svou silnou melodií. K písni Černej pasažér je navíc na CD podařený klip, kde si zahrál Vláďa Javorský.
Píseň Lovci lebek je zajímavá svým kontrastem a polaritou. Je zde proti sobě postavená agresivita, kterou reprezentuje mužským hlasem zpívana 1. a 3. sloka, kde má významné slovo rytmika a kytarové riffy, proti níž se staví něha,která se nachází v ženským hlasem zpívané 2. a 4. sloce a kde je to hlavně o melodii dané dechovými nástroji.
Všiml jsem si, že Jarda si zahrává i s protestsongy. V písni Nemám rád trpaslíky kritizuje českou malost osobnosti kterou potom vztahuje i k sobě („jak pijou ty svý pivíčka,jak žerou ty svý knedlíčky,jak vedou ty svý řečičky,jak říkaj ty svý pravdičky“), v písní Ve zlatém kočáře mocné lidi („co jsou však dukáty proti plnejm truhlám prachů které z poddaných vytahal na daních“), v Mrakách nudný šedý život skládající se z nudných monotónních a opakujících se dnů („Fotr přišel do města,do fabriky, kde motal dráty, vrtal díry, tahal hřebíky, po šichtě na pivo, neděli na fotbal, nekonečně blbej televizní seriál“) a třeba v písni Vraťte mi mou hlavu současné politiky („Tak nechte si svoje řeči a sliby já vidím a znám Vaše plány").
A nyní by měl přijít závěr. Jenže jelikož shrnutí se jaksi podivně krčí na začátku nevím co bych dodal... snad jen poděkovat pasažérům/řidičům Jardovi, Janě, Evženovi, Vaškovi, Robertovi a Jakubovi za dobře odvedenou práci a těšit se až se vozítko zastaví v mém městě (pro čtenáře v jejich městě) a až se zase zastaví v depu, odpočine si, načerpá nových sil a vyjede novým cestám vstříc.