24.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 1013 x | vypínač
Rubínová slza stéká mi po tváři,
její stín mi padl do klína.
Mé sny dnes v noci se dotváří
a duše má mě proklíná.
Pach samoty tímto pokojem se plazí
a já jen tiše čekám, kdy nůž do zad mi vrazí.
Jsme dnes nazí
tak jak se na zemského tvora sluší
jen jedna věc tuto noc kazí
toť mé srdce, buší a buší.
Dívám se na vázu plnou růží,
pod jejich vahou klesá,
plno pachu z našich kůží,
kéž náš věk láskou plesá.
srdce hrůza smutek x žena vztah zklamání svoboda .. čas sex zoufalství město pocit emoce sobota antilistí podzim osud aa sen přetvářka horror jen tak horor haiku vyznání krev * realita naděje erotika smrt samota fantasy noc povídka marnost deprese láska tma vztahy touha . les humor vzpomínka strach život voľný verš beznaděj mládí temnota momentka nenávist zima bolest ... pocity cesta příroda poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867