29.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 969 x | vypínač
Sedávám na stráni
na zapomenutém ztraceném paloučku.
Vprostřed tu vyrostl kámen z lidských vzpomínek a přání.
Tady je mé místo.
Čekám na den, kdy na šípkovém keři rozkvete růže.
Až z ní vyletí černý pták
a odnese mě na svých křídlech.
Víří mlha až se mi hlava točí.
A všude kolem svět kypí trny.
A pak je tu můj
šípkový keř.
Není to pohádka.
Není žádné bylo nebylo.
Není žádné dobro nad zlem.
Jenom prudký déšť,
co leští listy křovin
a šupinky z mých řas.
touha voľný verš zklamání cesta fantasy momentka beznaděj příroda povídka samota pocit smutek humor město sobota antilistí realita čas * hrůza krev tma noc ... sex horror podzim strach vzpomínka marnost mládí osud život vyznání láska emoce zima temnota haiku nenávist přetvářka svoboda naděje zoufalství bolest sen les horor deprese vztahy pocity x erotika vztah jen tak smrt poezie aa srdce .. . žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867