29.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 996 x | vypínač
Stín po lidské tváři stéká,
omývá zdi zborcených zákoutí…
Dýcháš vzduch po dešti – tak ukaž mi záři zítřejšího úsvitu,
polož ruku na kámen a vnímej vánek z povzdálí.
Stín sklání se nad lesem,
dochází nám řeč a noc
je tak blízko – nebojme se pokušení, které stojí opodál.
Stín skrývá tvou tvář
a horoucí Peklo kolem našich hlav je
jen záminkou – nepokoušej se jít zpátky,
v moci mé se odráží tvé myšlenky.
Nechtěj, nechtěj…
Čas je někde mezi námi
a pak – zbyly tu jen Amorovy šípy…
svoboda láska vyznání antilistí zoufalství strach sen touha přetvářka vzpomínka sobota osud voľný verš smrt beznaděj vztah momentka horor bolest * cesta tma .. . fantasy město srdce krev pocity haiku podzim emoce sex příroda marnost zima erotika les život noc smutek samota humor žena temnota x nenávist horror poezie jen tak čas ... zklamání aa mládí deprese hrůza vztahy povídka naděje realita pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867