29.09.05 | Johanka Galatea, @, další tvorba | 1504 x | vypínač
Jsem vlastně ještě děvčátko.
Ohnivé děvčátko.
Hubená prostitutka poezie.
A vím o převeliké nedokonalosti svých veršů, ale necítím se vinna, protože je mi sedmnáct.
Nesu si na ramenou sedmnáct zelených opiček hříchu.
Každé se na krku houpe oprátka.
A mně se na krku houpe přívěsek od nejmilejšího.
Gala říkal Dalí svojí ženě.
A já na ni vždycky kdovíproč žárlila.
Lásko špinavější rukou tamté stařeny z Montmartru!
Ačkoliv věřím na osud, vlasy mám plavé už od mala.
Taky zelené oči kocoura, co mi utekl.
Eva mele maso. Eva jí jablko.
Adame!
, linkuj! 
, jagg 
srdce les vyznání příroda zima sen aa beznaděj vztahy humor voľný verš horor pocit povídka město .. sobota fantasy smutek vztah poezie touha nenávist podzim zklamání láska přetvářka žena horror cesta mládí osud naděje život hrůza čas krev momentka vzpomínka erotika . bolest temnota realita jen tak emoce sex * svoboda antilistí deprese noc strach haiku zoufalství samota smrt pocity marnost x ... tma
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867