29.09.05 | Johanka Galatea, @, další tvorba | 1449 x | vypínač
Jsem vlastně ještě děvčátko.
Ohnivé děvčátko.
Hubená prostitutka poezie.
A vím o převeliké nedokonalosti svých veršů, ale necítím se vinna, protože je mi sedmnáct.
Nesu si na ramenou sedmnáct zelených opiček hříchu.
Každé se na krku houpe oprátka.
A mně se na krku houpe přívěsek od nejmilejšího.
Gala říkal Dalí svojí ženě.
A já na ni vždycky kdovíproč žárlila.
Lásko špinavější rukou tamté stařeny z Montmartru!
Ačkoliv věřím na osud, vlasy mám plavé už od mala.
Taky zelené oči kocoura, co mi utekl.
Eva mele maso. Eva jí jablko.
Adame!
pocit smrt vzpomínka zoufalství žena povídka . strach hrůza touha sex humor nenávist tma zklamání deprese aa marnost svoboda smutek voľný verš podzim život fantasy vztahy temnota .. * příroda sobota realita emoce přetvářka jen tak poezie vztah ... x erotika osud bolest sen srdce čas beznaděj naděje noc antilistí krev haiku pocity samota les cesta mládí horor horror vyznání zima město momentka láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867