Nokturno.net / tvorba / dílko

Pletu jí oprátku, té představě o splétání našich duší,
odplachtí do teplých krajin, brzy ji popravím.
Ona je vědma, (tvoje škola), nevzlyká, bohudík již tuší,
Lano slz přehoupnu přes větev,
stoličku na funus připravím.

Přesto srdce plesá, když ho omotáváš rudou stuhou.
Od kašny zavání kapři, zvěstují zimu tuhou.
Na lavičce čistá noc se milencům všem klaní
a já v kapse - dárek od tebe -
ještěrku svírám dlaní.