Nokturno.net / tvorba / dílko

Podvečer plný tmy,
hranaté čelisti
rámují obličej
ten smutný obyčej
- den co den, toulá se dvěma pokoji – žlutým a modrým

a v předsíni mňouká kočka,
chladí si břicho plné koťat na schodech.

Ze sprchy do kuchyně, čekat
dokud nezazvoní Marquez a García, co půjdou kolem.
To víš – K. je zavřenej, trochu mu hráblo.
I. se už vrátil z léčení. Vypadá dobře…
„Jinak se tady furt chlastá“ a ono by to bylo horší,
kdyby se nechlastalo.
Sem tam si zakouříš, tu svou kostku mýdla
a pak se vrátíš – kolena rozbité, v kraťáskách
mínus patnáct let.
Zatím se hřmí
v misce je voda
svěcená.

Kočičí pohled kamsi za provázkem, za můrou
za chimérou, co tě čeká v malinkém kafe v nejchudší čtvrti plné arabů,
v křivolaké uličce v Lisabonu,
kde vrchní vrací drobné tak dlouho.
Nikam se nespěchá. Už ti nic neujede.

Zítra se vstává. Na promoce. Do banky. Do obchodu. Na cestu. Do hospod.
Zítra se potkáme.
A možná ne.

26.6.06