17.01.07 | Nyat, @, další tvorba | 1215 x | vypínač
Nemohu být sám.
Osudem zde zanechán.
Bez možnsoti zvednout ze země hlavu.
Se zbytkem sebeúcty v očích.
Snad by mohlo býti lépe.
Nebo snad budu neustále cítit to samé?
Nikdo mne neobejme.
A já zůstanu jediný.
První mezi zraněnými v duši.
Poslední, jenž padne níž enž končí zem.
smrt mládí sex hrůza město život temnota realita . cesta les horror vztah touha momentka zklamání erotika čas bolest voľný verš emoce sobota haiku beznaděj jen tak láska samota tma ... zoufalství naděje aa antilistí marnost přetvářka žena poezie noc horor podzim nenávist svoboda zima osud fantasy povídka srdce pocit krev pocity .. deprese vztahy strach humor x smutek vyznání vzpomínka sen * příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867