17.01.07 | Nyat, @, další tvorba | 1314 x | vypínač
Nemohu být sám.
Osudem zde zanechán.
Bez možnsoti zvednout ze země hlavu.
Se zbytkem sebeúcty v očích.
Snad by mohlo býti lépe.
Nebo snad budu neustále cítit to samé?
Nikdo mne neobejme.
A já zůstanu jediný.
První mezi zraněnými v duši.
Poslední, jenž padne níž enž končí zem.
, linkuj! 
, jagg 
les žena život město tma smrt vzpomínka sen bolest beznaděj emoce antilistí ... strach noc naděje čas deprese zima povídka temnota zoufalství x pocit vyznání * vztahy sobota svoboda vztah příroda přetvářka marnost poezie horor haiku srdce erotika mládí smutek nenávist sex momentka zklamání . cesta aa krev láska pocity horror samota touha voľný verš hrůza osud realita .. podzim jen tak humor fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867