Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak sama si připadám,
až mě to bolí na duši,
ale přesto to nikdo ani netuší.

Tak sama si připadám,
v tomto krutém světě,
kde každý touží po odvetě.

Tak sama si připadám,
spousta lidí kolem mě se nachází,
přesto mi jeden jediný člověk schází.

Tak sama si připadám,
a začínám se ptát,
zda mám někomu lásku dát…?

Tak sama si připadám,
mohla bych svou duši obětovat.
Mou lásku však nikdo nebude opětovat.

Tak sama si připadám,
každý jsme jen ve vlastním světě,
kde toužíme po odvetě.

Tak sama si připadám,
pokládám si pak otázku,
zdali se nenacházím na provázku…?

Tak sama si připadám,
volání o pomoc nikdo neslyší.
Snad jsou všichni hluší.

Tak sama si připadám,
postrádám pocit štěstí,
který tolik krásné věci věští.

Tak sama si připadám,
nevím co se kdy stane
a kdy mě život bavit přestane.
Snad se to nikdy nestane.

Tak sama si připadám,
až se sebe sama ptám,
jestli to není zlý sen jen,
ze kterého mě vezme ráno ven.

Tak sama si připadám.