Nokturno.net / tvorba / dílko

Živote v ostudě oblečený
můj skutku bez práce
můj sentimentální projeve
Mé vše… co mám.

Zbývá mi jen jediné
usínat v koutu plném popelnic
krysa v náruči se mi směje
a slunce sem nevchází

Šílenost, ohavnost světa
prošpikovává mne svými spáry
unáší mne do bezmoctností
pocit odstranění ve mě je

Prohnívám svým vlastním já
egoista říká se mi
Ale jak tu tak ležím mezi popelnicemi
Vedu dále se sebou spor

Mihotající stíny se pošklíbají
kopou do mé osoby
pochechtávají se a tápou
kam mne jěště nenakopli

Buřiči jedni!
snad nevyzvou mne vstát
Vyzvali a vhodili
do ulic plných krávých stád

Světlo prudce vhozeno do očí mých
zastřelo stíny ďáblem zkažené
Cítím vůni, jež v zahambeních
začíná při mé pouti za tebou

Ten kout byl můj
a s ním celý svét
Svět celý nikdy nebude můj
Teď tebe mám místo koutu…

…Ten jediný byl vždy jen můj