Nokturno.net / tvorba / dílko

Pokus o baladu zvanou villonskou, L. P. 2007.

Buďte zdrávi, soudci moji,
žijete si v klidu, líně,
já byl po kolena v hnoji,
když přivedly mě vaše svině.
Jste čistí jak padlý sníh,
pro vás jsem jen sprostým vrahem.
Víte jak má řeč k vám zní?
Zameťte si před vlastním prahem!

Rád vás vidím, drazí lepší,
máte tolik cti a píle,
já nechtěl žít s vámi ve při,
to vám stačí na lži chvíle.
Stvořili jste obvinění,
chrochtáte si z toho blahem,
a ač mrtev budu do setmění - volám:
Zameťte si před vlastním prahem!

A kdo jste vy, ctihodní?
Máte ženu, děti a velkou skříň.
A kdo je ve skříni? Já to vím!
Kostlivec s bujným poprsím.
Prý dostanu čas na pokání,
to však skončí nezdarem,
má duše není tak snadno k mání,
raději zameťte si před vlastním prahem.

Zametli, soudci, zametli prahy,
můj vilný žvot skončí v krátku.
Skončím za zdí se zloději a vrahy,
zrána spletenou mám oprátku.