18.06.08 | Kristina , @, další tvorba | 2747 x | vypínač
Na křídlech poštolek
Ten den jsem se stala poštolkou.
Místo rukou jsem měla křídla.
Uprostřed obličeje mi narostl zobák.
Celé mé tělo bylo poseto peřím.
Odrazím se od skály a vzlétám.
Vidím lidi, domy a města pod sebou.
Nade mnou se tyčí kolosy mraků.
Jsem volná a obletím celý svět
Jsem poštolka, jsem lehká!
Slunce mi pálí do křídel
Vítr mě nese do dálky a mizím
Já mizím pryč, lidi, daleko od vás…
Den už končí, noc mám na krku.
Pár myší na poli už mi neuteče
Na skále do úkrytu zalézám
Čepýřím se a přivírám oči…
Ráno oči kalné, mysl v háji. Kdo jsem?
Odraz v zrcadle je jako démon.
Nahota lidského těla mě tak děsí!
Ach, tak krásné je snění…
aa emoce deprese momentka vztahy krev sex beznaděj hrůza strach sen přetvářka horror město ... les život láska . temnota zklamání realita cesta podzim poezie srdce vyznání pocity smrt horor samota příroda osud jen tak fantasy bolest svoboda nenávist zima voľný verš .. marnost mládí haiku povídka erotika smutek sobota vzpomínka žena zoufalství vztah x naděje tma antilistí noc * pocit čas touha humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14758
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6363
autorů: 861