Nokturno.net / tvorba / dílko

Na křídlech poštolek

Ten den jsem se stala poštolkou.
Místo rukou jsem měla křídla.
Uprostřed obličeje mi narostl zobák.
Celé mé tělo bylo poseto peřím.

Odrazím se od skály a vzlétám.
Vidím lidi, domy a města pod sebou.
Nade mnou se tyčí kolosy mraků.
Jsem volná a obletím celý svět

Jsem poštolka, jsem lehká!
Slunce mi pálí do křídel
Vítr mě nese do dálky a mizím
Já mizím pryč, lidi, daleko od vás…

Den už končí, noc mám na krku.
Pár myší na poli už mi neuteče
Na skále do úkrytu zalézám
Čepýřím se a přivírám oči…

Ráno oči kalné, mysl v háji. Kdo jsem?
Odraz v zrcadle je jako démon.
Nahota lidského těla mě tak děsí!
Ach, tak krásné je snění…