18.06.08 | Kristina , @, další tvorba | 3465 x | vypínač
Na křídlech poštolek
Ten den jsem se stala poštolkou.
Místo rukou jsem měla křídla.
Uprostřed obličeje mi narostl zobák.
Celé mé tělo bylo poseto peřím.
Odrazím se od skály a vzlétám.
Vidím lidi, domy a města pod sebou.
Nade mnou se tyčí kolosy mraků.
Jsem volná a obletím celý svět
Jsem poštolka, jsem lehká!
Slunce mi pálí do křídel
Vítr mě nese do dálky a mizím
Já mizím pryč, lidi, daleko od vás…
Den už končí, noc mám na krku.
Pár myší na poli už mi neuteče
Na skále do úkrytu zalézám
Čepýřím se a přivírám oči…
Ráno oči kalné, mysl v háji. Kdo jsem?
Odraz v zrcadle je jako démon.
Nahota lidského těla mě tak děsí!
Ach, tak krásné je snění…
temnota horror sen povídka emoce fantasy jen tak vztahy sex vzpomínka krev vyznání .. erotika haiku hrůza podzim zoufalství ... zima x srdce touha cesta nenávist humor * antilistí sobota život samota příroda horor tma voľný verš pocit žena les čas noc poezie mládí zklamání svoboda vztah beznaděj láska přetvářka strach smutek město naděje deprese pocity smrt osud momentka . marnost bolest aa realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6474
autorů: 867