18.06.08 | Kristina , @, další tvorba | 3370 x | vypínač
Na křídlech poštolek
Ten den jsem se stala poštolkou.
Místo rukou jsem měla křídla.
Uprostřed obličeje mi narostl zobák.
Celé mé tělo bylo poseto peřím.
Odrazím se od skály a vzlétám.
Vidím lidi, domy a města pod sebou.
Nade mnou se tyčí kolosy mraků.
Jsem volná a obletím celý svět
Jsem poštolka, jsem lehká!
Slunce mi pálí do křídel
Vítr mě nese do dálky a mizím
Já mizím pryč, lidi, daleko od vás…
Den už končí, noc mám na krku.
Pár myší na poli už mi neuteče
Na skále do úkrytu zalézám
Čepýřím se a přivírám oči…
Ráno oči kalné, mysl v háji. Kdo jsem?
Odraz v zrcadle je jako démon.
Nahota lidského těla mě tak děsí!
Ach, tak krásné je snění…
bolest vztahy vyznání momentka pocit les antilistí .. příroda tma láska mládí temnota aa fantasy pocity sobota . krev hrůza srdce život vzpomínka naděje smrt * beznaděj horor vztah horror poezie smutek erotika x čas haiku osud povídka sex žena voľný verš přetvářka zklamání zoufalství sen strach ... touha svoboda realita město jen tak cesta samota emoce podzim deprese humor nenávist noc zima marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866