Nokturno.net / tvorba / dílko

"Almužnu..., šlechetný pane..."
Zachroptil starý nuzák míjen sličným hraběcím párem.
On cylindr, černý frak a vycházkovou hůl,
ona blankytně modré prošívané šaty a paraplíčko.
"Jak se opovažuješ, holoto?!"
"Smilování, vzácný pane. Již po dva dny jsem nejedl..."
"Mlčiž, starý blázne! Takové, jako ty, by měli do kobek pozavírat!"

Navečer se žebrák s nepořízenou jal hledat místo na nocleh.
Ušel sotva pár desítek metrů,
když v tom se mu hrůzou podlomily kolena.
To jeho zrak spočinul na bezvládně ležícím těle mladé hraběnky.
Blankytné šaty zbarvené krví do ruda a podříznuté hrdlo.
"Pomóóóc!" Zasípěl z plných plic a sehnul se k nešťastnici.

"Vrahu!!!" Ozvalo se z mezitím seběhnuvšího se davu.
"Ó né, vaše knížecí milosti, já zde jen nalezl tu nebožačku..."
"Lžeš, bídníče! Mordu a loupení se ti zachtělo!
Lžeš a zítra budeš viset!"
"Přísahám Bohu, pane."
"I jméno Boží se odvažuješ hanobiti, troufalče!
Nuž dobrá, dostane se ti cti strávit dnešní noci na zámku
- v hladomorně!"
"Smilování..." Zasípěl znovu žebrák.

"Vstávej, mizero!" Probudila nazítří nuzáka nelítostná slova.
Pak ho již vláčela dvojice katových holomků na náměstí
- k veřejné popravě...
"Smilování...Já nic neprovedl." Opakoval stařec neustále.
"Oprátku!" Zavelel obtloustlý knížecí soudce.
"Bůh ti buď milostiv!" Dovršil vše otřepanou frází přístojící kněz.
Načež mu navlékli provaz kolem krku.
Náhle chudákovu pozornost upoutal sluneční paprsek
odrážející se od medailonu na kněžnině hrudi.
Z posledních sil natáhl pravici tím směrem,
však na slovo již se nezmohl.....